Milánek na vodě – I


10. ledna 2011, autor Eva,



čtvrtek 12. června

Prožila jsem báječný a klidný rok. Respektive školní rok. Milánek stále cukroval s Klárkou, navštěvovali nás jen občas, pouze na pokec, nebo vzít Kubu na procházku, k jídlu nic nechtěli.

 

Že by se tchyně začala více věnovat vaření? Pokud Milánek nebyl ani se svou milou, ani s naším psem, dřepěl doma a učil se na přijímačky. Samozřejmě, že se na ten gympl dostal, dokonce byl druhý nejlepší, a to hned za jedním supernadaným chlapcem, který odmocňuje a násobí zpaměti, vyjmenuje vám všechna hlavní města, nejvyšší hory a prezidenty Spojených států od dob čajové války.

 

Tomuto kromobyčejnému chytrolínovi však nezbývají mozkové buňky na běžné činnosti a je neustále trochu mimo. Jeden učitel mi o něm v ordinaci vyprávěl, jak bez zaklepání a bez pozdravu vtrhl do sborovny, před zraky překvapeného učitelského sboru vyndal pinďoura, vymočil se do umývadla, které tu kantoři mají, aby si mohli máčet hadr na hlavu. Po vykonání potřeby beze slova odešel. Tento génius tedy jako jediný překonal našeho Milánka.

 

Klárka udělala přijímačky na obchodní akademii, a protože gympl a obchodní akademie jsou vlastně jedna budova, od září spolu budou chodit do stejné školy. Jsem zvědava, zda stále za ručičku.

 

sobota 14. června

Naši kamarádi Ondra s Katkou chtějí o červencových svátcích sjet řeku. Rozhodli se pro Berounku, ta je sjízdná vždycky. Berou s sebou Ondrovu neteř Terku a synovce Matěje a navrhli nám, zda nechceme jet taky. Mohli bychom vzít Milánka a Klárku, aby mladí měli nějaké parťáky.

 

neděle 15. června

Diskutuji s Petrem, zda vzít Milánka na vodu. Nakonec jsme si řekli, proč ne? Milánek je teď celkem v pohodě, co chodí s Klárkou. Za ten rok se mu taky značně zvýšilo sebevědomí. Dříve to byl uřvaný a ubulený spratek, dnes je to mladík, co má holku, aspiruje na úspěšného studenta střední školy a dá se s ním o lecčems hovořit.

 

Něco mi však našeptávalo, že zase vypustíme gina z lahve.

 

středa 18. června

„Co děláte na Cyrila a Metoděje a na Husa?“ oslovím náš páreček, když se staví vyvenčit Kubu.

Podívají se na sebe a pokrčí rameny.

„Zatím ještě nevím,“ odpoví Klárka.

„Máš pro mě nějaké překvapení?“ dychtivě vyzvídá Milánek. Zeptala jsem se obou, ale náš sebestředný synoveček to samozřejmě vztáhl na sebe.

„Chcete jet s námi na vodu?“ nadhodím a vyzývavě se podívám na Klárku.

Nadšení nebralo konce! Klárka ani Milánek v životě v lodi neseděli, takže já budu dělat zadáka Klárce a Petr Milánkovi.

 

úterý 1. července

Schůzka ohledně vodáckého výletu. Ondra s Katkou už rezervovali v půjčovně lodě. V pátek přejedeme dvěma auty do Zvíkovce, zde si půjčíme lodě, jedno auto se přesune do cíle v Nižboru, kde lodě zase vrátíme. Nižborské auto pak dojede pro zvíkovské auto.

 

Řešíme, zda nasadit nováčkům vesty, či ne.

„Já umím perfektně plavat,“ chlubí se Milánek.

Matěj, Terka i Klárka také tvrdí, že plavou jak delfíni.

Nakonec to rozsekne Katka: „Berounka není nebezpečná, ve vestách se nejezdí. To není jako Labe v Harrachově.“

Ondra ji doplní: „V podstatě to je nejmírnější řeka a v tomhle suchým a horkým počasí tam moc vody nebude.“

 

pátek 4. července

Chystáme se na odjezd do Zvíkovce. Dorazí Klárka s Milánkem. Přendáváme jejich věci do sudů, já do jednoho sudu s Klárkou, Milánek bude sdílet vodotěsný barel společně s Petrem.

„A kde máš boty do lodě, jak jsem ti říkal?“ dotazuje se Petr.

„Já je mám tady,“ řekne Milánek a vytáhne „moc pěkné“ plastové a smradlavé pantofle od trhovců. Stačil mu od nich načpět celý obsah plastové tašky rovněž z tržnice, v které si vše přinesl.

„Ale v těch se ti bude blbě přenášet loď, budou se ti vyzouvat,“ vysvětluje Petr.

„Já budu přenášet loď?“ podivuje se Milánek. Všimla jsem si, že náš narcis opět začíná většinu vět slůvkem já.

„Nepojedou s námi žádný buršové, aby ti poponášeli loď. Budeš si muset všechno nosit sám, a jestli jsi gentleman, pomůžeš při přenášení taky Klárce, tak se to na vodě dělá,“ přidám se.

 „Já… a přenášet… dvě lodě?“ zalapá po dechu.

Chvíli přemýšlí a pak vystřelí: „Ale patnáctiletý nesmí zvedat žádná těžká břemena.“ Ten by mohl dělat předáka rudým odborům!

„Ale ty to zvládneš, jsi přeci chlap, viď Klárko,“ vychutnávám si ho a mrknu na Klárku. Ta se jen uculí. Z Milánka evidentně vyprchává prvotní nadšení.

Někde vzadu se mi rozbliká varovná kontrolka.

 

Vyštrachám v kůlně své staré tenisky velikosti 6. Naštěstí má Milánek malou nohu o velikosti 5, takže má ještě rezervu. Nechápu, jak tak malá ťapička dokáže udržet tak velké a tlusté monstrum, aby se za chůze nepřevrátilo.

„Dej nám to všechno zvlášť do igelitky, ať mně nesmrdí hadry vod těch jeho pantoflí,“ vznesl první protest Petr.

Balím každému věci ještě do obrovské igelitové tašky.

 

sobota 5. července

Vyrážíme na vodu, tedy „do lodi vloď“, jak říká Ondra. Zadáci zaškolují své háčky. Poučíme je, jak pravidelně zabírat, aby se s ním zadák mohl synchronizovat, co je to kontra, a že musí hlásit všechny šutry, protože je zadák nevidí.

„Já už to chápu, můžeme jet,“ naparuje se Milánek.

 

Vyplouváme. Ukazuje se, že postup pochopili všichni kromě Milánka, který jen zlehka smáčí pádlo do vody.

O účinnosti a pravidelnosti záběrů nemůže být ani řeč. Petr se marně snaží přizpůsobit jeho zběsile pomalému a nerovnoměrnému tempu. Jejich kanoe se kymácí i na klidné vodě.

„Nevrť se tak, seď klidně, “ křičí na Milánka Petr.

Milánek se uklidní, ale když tahá pádlo z vody, vždy zavadí o bok lodi, takže z poslední kanoe na vodě se ozývá nepravidelné ťukání a Petrovo: „Nemlať tak do tý lodi!“

 

A už je to tady! Petr a Milánek najedou na kámen, který čouhá z vody, a cvaknou se. Přirážíme ke břehu. Vyléváme loď.

„Proč jsi nehlásil tak velkej šutr?“ rozčiluje se Petr.

„Já jsem myslel, že je to kapr,“ brání se Milánek.

Všichni kromě Petra lehnou smíchy.

„Příště laskavě nemysli a všechno oznamuj,“ zpraží ho Petr.

 

Milánek dobře ukryt v houští – asi se stydí za svou rosolnatou postavičku – se převléká do suchých šortkoplavek a trička. Nevím proč, je příšerné vedro a při tomhle tempu mu zásoby suchého brzy dojdou.

 

Překonáváme první jez. Petr poručil Milánkovi, aby seděl jak pecka a vůbec se nehýbal a pádlo raději nechal v lodi. Sedět jak pecka se Milánek za tu krátkou dobu naučil perfektně, což také bylo jediné, co zvládl.

 

Pod dalším jezem je vývar, a tak radši přenášíme. Na Klárku s Terkou je naložená kanoe přeci jen těžká, proto Ondra s Petrem ženským lodě galantně přenesou.

Pak přenáší své lodě Ondra s Matějem a Petr s Milánkem. Milánek škobrtá po kamenech, heká a v půlce cesty loď pustí. Ta ztěžka žuchne na zem.

„Co děláš ty pako, vždyť ji rozbiješ,“ řve Petr.

„Já už nemůžu,“ naříká Milánek.

 „Tak máš říct, že si chceš odpočinout,“ pokračuje Petr zvýšeným hlasem.

Ondra se na to nemůže dívat, odstrčí Milánka s příkrým rozkazem: „Uhni.“ Popadne loď a přenese ji s Petrem.

 

Matěj s Terkou se ušklibují, Klárka má přemýšlivý pohled…..

 

Ukázka z e-knihy Milánek na zabití

 

https://www.palmknihy.cz/detail/ebook_26091/Milanek-na-zabiti 

 

https://www.alza.cz/milanek-na-zabiti-d409723.htm

 

https://www.ereading.cz/humor-satira/milanek-na-zabiti-4357

 

http://www.rajknih.cz/index.php?bk=221895&publisher=156

 







Zařazeno v kategorii Četba na pokračování, Milanek na zabití, Postřehy





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička