Milánek na vodě – II


12. ledna 2011, autor Eva,



Zastavujeme a jdeme do hospody.
„Já mám hlad a tady nemají nic teplého!“ diví se Milánek při pročítání skromného jídelního lístku.
„Máš tam přeci guláš, tak se furt nevysírej,“ vyjede na něho Ondra, který se neovládl.
Děti se rozchechtají, ale neodváží se něco říct. Včera v kempu jsem si stačila všimnout, jak se Milánek pořád vytahoval a jak se mu Ondrovi malí příbuzní za zády posmívali.
Milánek už jde všem hrozně na nervy. Nevím, jestli to vydržíme do pondělka a jestli se na výročí upálení mistra Jana Husa neodehraje další vražda.
„Před chvíli jsi sežral dvě tatranky, tak jak můžeš mít hlad!“ zavrčí Petr, který mu jindy vše toleruje.
„Já bych chtěl ovocný knedlíky, v tamtý hospodě na Zvíkovci je měli,“ dožaduje se náš pažravec.
„Tak to abysme se vrátili proti proudu na start, když Milánek dostal chuť na ovocný knedlíky,“ přisolí si Katka, která ho má zjevně také plné zuby. 
 „Tak si dej zmrzlinový pohár, když máš chuť na sladký,“ špitne Klárka a její přemýšlivý pohled se změní v zádumčivý.Nakonec si náctiletí dají zmrzlinový pohár a kolu a my dospělí tláču s cibulí a octem s pivem s panáčkem. Jen Milánek vyžaduje ještě džus, který nemají, tak se spokojí s kofolou.
 
Klárčin pohled se změní v zasmušilý.
 
V úseku peřejí jdou do vody všichni kromě mě a Klárky. Musím Klárku pochválit, je nejen mimořádně inteligentní, ale i praktická. Na to, že je docela při těle, je šikovná a hbitá, rychle se zaučila a dokonce se umí pádlem lehce odstrčit od kamenů, aniž by nás převrhla. Začíná mi jí být trochu líto, že se vláčí s tím sobeckým bastardem.
Vylijeme vodu z kanoí a pokračujeme v jízdě. Milánkovi je zima a chce se převléknout do suchého.
„Za chvílí uschneš, my jsme taky mokrý,“ namítá Katka.
„Já neuschnu,“ rezolutně prohlašuje Milánek. Asi má zcela jinou termoregulaci než běžný pozemšťan.    
 
Kvůli němu přirážíme ke břehu. Petr s Milánkem jsou už u břehu, ale ještě sedí v lodi a čekají, až ostatní vylezou. Petr zatím uvolňuje sud, ten nedočkavý pitomec jej otevře a začne se v něm hrabat. Vyhodí Petrovu velkou igelitku, která je navrchu, aby se dostal ke svým věcem na dně sudu. Jak tam tak manipuluje, najednou žbluňk a oba jsou ve vodě i s otevřeným sudem.
Petr zuří: „Co děláš, ty debile? Proč to votvíráš v lodi?“
Milánek se rozbrečí: „Já budu mít všechno mokrý.“
 
Ten ukňouraný a ubulený spratek je zpátky! On vlastně nikdy neodešel, jen jsem to za ten rok přestala vnímat, když jsem ho neměla tak často na očích.
 
Blahořečím trhovcům, že prodávají hnusně umělohmotně zapáchající boty a že jsem věci dala do igelitek a ještě utáhla gumičkou. Petrova taška šla hned ke dnu, a když jsme ji vylovili, jeho oblečení bylo jen navrchu zlehka promáčené. I Milánkovy smradlavé věci jsou mokré jen zčásti.
Milánek se převlíkne z více mokrého do méně mokrého. Petr zlostně zaklapne sud, zajistí gumicuky a mlčky a bez nálady vyrážíme na další plavbu.
 
Kontrolka v hlavě mi přestala blikat, nyní je nad slunce jasné, že vzít toho rozmazleného fracka na vodu byla osudová chyba.
 
Klárčin pohled se změnil na pohrdavý.
 
Další jez. Těsně před hranou jezu Petr vylézá z lodi a čte vodu. Nevím, co to Milánka napadlo, ale mohutně se na háčku odrazí pádlem a my se zatajeným dechem pozorujeme, jak se řítí sám do jezu. Kanoe se obrací, Milánek vypadává ven, pod jezem jej strhne proud a unáší.
Milánek křičí: „Pomóóóc!“
Petr bleskově vyběhne na břeh a běží podél zachránit svého tonoucího bratříčka, mimochodem „perfektního plavce“.
Naštěstí zasahují ostatní přítomní vodáci. Jakýsi kluk, který stojí na břehu o něco níže, se kousek vrací, vrhá se do vody a chytá našeho hrdinu. Když se oba postaví, mají vody kousek nad kolena. Berounka opravdu není nebezpečná, to jen Milánek je hysterický. To už k nim dobíhá Petr. Milánek se celý třese a brečí. Petr ho bere kolem ramen a odvádí k nám.
Mezitím Ondra vytáhl jejich loď a jedna dívenka nám přinesla Milánkovo pádlo, které mu uplavalo.
Kousek od nás si Petr všimne, že šlápl do exkrementu a má jím obalené tenisky. Asi jak se prodíral nízkým křovíčkem při pokusu o záchranu Milánka. Naše řeky jsou specifické v tom, že jsou vůkol obesrány. Petr se stydí přijít ke Katce a ke mně s takto ozdobenými botami, proto si je zouvá, vstupuje do řeky a proplachuje.
Náhle zařve: „Jau.“ Vylézá z vody a krvácí. Naše řeky jsou specifické i tím, že jsou plné střepů, protože si alkohol putující z lodě do lodi vodáci nepřivazují, a když se udělají, flašku rozbijí nebo utopí. Petr si rozřízl napříč chodidlo, skoro všechny polštářky pod prsty. Řez je dost hluboký. Poskytnu mu nejnutnější ošetření a radši volám sanitu. Rána potřebuje pořádně vyčistit, aby se do ní nedostala infekce, a myslím, že to bude i na šití.
Náš vodácký výlet tím končí. Ondra a Katka se rozhodnou, že pojedou dále. Chabě předstírají, jak je to mrzí, že už nemůžeme pokračovat s nimi. Je na nich evidentně vidět, že si oddychnou, až se zbaví Milánka.
 
Klárčin pohled je plný smutku.
 
Sanita transportuje Petra a mě do zdravotního střediska, odtud jdu na stopa a nechám se odvézt do Zvíkovce. Ondra s Milánkem mezitím přiblíží loď k cestě, a když tam přijedu, tak ji spolu naloží. Milánek poslouchá jak hodiny a vůbec neodporuje. Z Ondry má respekt. 
 
Klárka má v očích slzičky.
 
Naše sociální porucha jí řekne: „Pro brečíš, co se ti stalo?“
Klárka potichu odpoví: „Moc se mi to líbilo a mrzí mě, že jedem domů.“
A ten náš dement na to: „Já taky nevím, proč si Petr sundával ty boty. To nebylo potřeba.“ Ještě, že ho Petr neslyší!   
 
Rozloučíme se a vyzvedneme Petra. Bylo to na šití, jak jsem předpokládala.
Cestou domů v autě všichni mlčíme. Petr vzdychá, musí ho to bolet. Přemýšlím o tom, jak nám Milánek před rokem zkazil pobyt na horách. Domnívala jsem se, že už to není ten vyčůraný a sebestředný parazit, že se změnil, co chodí s Klárkou. Ale on je stále stejný, to byla jen má naivní představa, že je jiný, protože jsem ho tak často nevídala a nestačil mě vytočit. 
Jedno vím však naprosto jistě. S Milánkem na vodu už nikdy!!!
 
 
(z e-knihy Milánek na zabití)
 
 

Knihu můžete koupit zde:

 

https://www.levneucebnice.cz/p/mimeticti-hadi/

 

https://www.palmknihy.cz/humor-satira/mimeticti-hadi-13946

 

https://www.ereading.cz/humor-satira/mimeticti-hadi-13946

 







Zařazeno v kategorii Četba na pokračování, Milanek na zabití, Postřehy



Počet komentářů na “Milánek na vodě – II” - 1


    Katka   (18.1.2011 (21.06))

    „Já neuschnu,“ rezolutně prohlašuje Milánek. Asi má zcela jinou termoregulaci než běžný pozemšťan. Ty ale nakonec přeci jen toho Milánka miluješ...:) a aby neuschnul, to chce polibek. Vtipné, svižné psaní, nenudí, a přitom se humor násilněji nevnucuje, při zdánlivě banálních situacích dokážeš rozhrát děj, že pointa skončí i poučně..líbí, fajné čtení.



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička