Floriánek chce milovat


24. ledna 2011, autor P.F.Zarken,



Kocourek Floriánek byl očividně tak trochu nervózní. Jeho táta si ale řekl, že počká, co z něj vyleze. Věděl již dobře, že když z něj něco chtěl tahat, tak to bylo jen horší.

„Táto, nevadí ti, že jsem si na dnes odpoledne pozval domů Andulku?“ ptá se Floriánek.

„Neřekl bych, že by mi to vadilo. Ale mám v plánu odpoledne jít ke kamarádovi na šachy. Myslíš, že budete hodní a rozumní?“

„Samozřejmě, tatínku můj.“

„No, jen aby,“ pronesl táta Silvestr Macek a dodal. „S čím si budete hrát?“

„Tatínku, ne s čím, ale na co, víš?“

„Poslouchám.“

„Co posloucháš? Děje se něco?“

„Čekám, že řekneš, na co si budete hrát,“ vysvětlil pan Macek.

„Na milování…“

„Cože?!“ skočil mu Macek do řeči.

„Ty přece, táto, říkáváš, že se všichni slušní lidé musíme vzájemně milovat. Tak proč ti to najednou tak vadí?“ divil se Floriánek.

Silvestr Macek se najednou cítil zaskočený. Co teď tomu chlapci jen říct? Jak z této lapálie ven?

„Ano, to je pravda. Máme se mít rádi, být ohleduplní a umět si odpouštět,“ odvětil táta Macek a byl nad svou odpovědí spokojený.

„Tatínku, tys myslel něco jiného? Tomu nerozumím.“

Ó jejejej. Do čeho jsem se to jen dostal.

„Floriánku, opravdu jsem nemyslel nic jiného, než lásku blíženkou, o které ti někdy vyprávím.“

„To jsem rád,“ řekl Floriánek.

V Mackovi ale začal hlodat červ pochybností. Co kdyby toho zvědavého kluka přece jenom něco nevhodného napadlo? Jak z toho ven? Nakonec se rozhodl.

„Floriánku, já se za chvíli vrátím a budeme obědvat, ano?“

„Samozřejmě,“ odpověděl Floriánek.

Silvestr Macek utíkal do telefonní budky. Za malou chvíli byl zpět.

„Vyřídils, cos potřeboval, táto?“ ptá se zvědavě Kocourek.

„Samozřejmě,“ odvětil spokojeně táta Macek.

 

Krátce po obědě přišla paní Šubrtová.

„Sousede, jdu jen ve spěchu. Naše Andulka nemůže přijít za Floriánkem, protože si ji na dva dny právě odvezla její babička. A už zase spěchám.“

Rozloučila se a odešla.

To je život, to je život, bědoval Silvestr Macek. Že jsem jenom ty šachy u kamaráda odřekl…

 

 







Zařazeno v kategorii Povídky



Počet komentářů na “Floriánek chce milovat” - 3


    Eva   (25.1.2011 (13.30))

    to je hezká bajka... i nápad jak lze otcovsky bruslit ve významu slov "milovat" a "milovat" ... ovšem každá bajka má na konci ponaučení, tady by se nějaké hodilo, a sice ve smyslu, jak dospělí dokážou zpanikařit z dětské bezelstnosti...


    P.F.Zarken   (25.1.2011 (22.29))

    Evi, ale já si myslím, že to není bajka v tom pravém slova smyslu. Podle mne jsou to spíše otec a syn s takovými jmény. Vem si Hurvínka a Spejbla, že je nikdo nevnímá jako figuky, ale jako otce a syna. Tady je to ponaučení schované, ale současně vyčnívá, ač není řečeno. Díky Ti za hezký komentář***


    Vera Hruba   (27.1.2011 (13.46))

    Velmi hezké,jako,kdybych slyšela své děti :-)



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička