Duo Úžas v Turecku


11. února 2011, autor Eva,



     Před dvěma roky jsme trávili léto rekonvalescencí po úrazech z kola, a tak jsme rádi využili nabídku Knižního klubu a koupili si zájezd do Turecka, který se konal na přelomu října a listopadu. Pořádala jej německá cestovka, protože Knižní klub patří do skupiny Euromedia Group, jež je dceřinou společností Bertelsmann AG.
      Na letiště v turecké Antalyi jsme dorazili sami a zde si nás vyzvedli průvodci. Jeden průvodce byl Turek, který hovořil německy, druhý průvodce byl Čech, který tlumočil z němčiny. Dejme jim pracovní jména Mustafa a Jiří. Mustafa je v Turecku velmi rozšířené jméno, neboť se tak jmenoval otec tureckého národa Mustafa Kemal Atatürk. Atatürkův duch se v Turecku vznáší dodnes a Turci si svého prvního presidenta a velkého reformátora nesmírně váží. 
      Po noclehu v hotelu jsme vyrazili směrem do vnitrozemí, do Kappadokie, perly střední Anatolie.  V autobuse nám Jirka jako správný průvodce podal „erudované info“. Dozvěděli jsme se, že navštívíme fabriku na výrobu kožených oděvů, kde si prý koupil obleček z kůžičky hladké jak dětská prdelka. Poté se nám svěřil, že žil v Německu, kde taxikařil, a kdyby ho jeho bejvalka neoškubala, mohl si užívat důchodu a nemusel se otravovat na zájezdech jako tlumočník. A dodal, že všechny ženský jsou mrchy. Dále nám o Turecku prozradil, že se na minulém zájezdě ožral s mladýma holkama v baru. Holky ho nutily tancovat a ještě teď ho z toho bolí hnáty.
      Ubytovali jsme se v srdci Kappadokie, v městečku Nevsehir. Kappadokie jsou úžasné skalní útvary, které vznikly asi před 30 miliony let, kdy vybuchující sopky pokryly území sopečným prachem a ten ztvrdl v horninu, zvanou tuf. Tuf v průběhu let erodoval a vytvořil skalní věže, kterým Turci říkají „pohádkové komíny“.
 
 
 
     
   Nejatraktivnější je skalní město Göreme. Křesťanští mniši zde kdysi vyhloubili do skal kláštery, kde žili a pracovali. V kaplích je proto mnoho dochovaných fresek s náboženskou tématikou. Mustafa nás provázel touto unikátní památkou a Jiří tlumočil. Slovo „Himmelfahrt“ tedy nanebevstoupení otrocky přeložil jako „jízda do nebe“. K fresce, která znázorňovala, jak k panně Marii přišli tři mudrcové, německy „drei Weisen“, nám Jiří přetlumočil, že „k panence Marii přišli ňáký tři chytrý“.  
 
 
 
   
     Ve skalním městě Zelve jsme byli naprosto zaskočeni Jirkovou upřímností. Postěžoval si, že v minulém zájezdu byla nějaká příšerná baba z Blesku, která mu vynadala, že kecá jen kraviny a o Turecku vůbec nic neřekne. A dožadoval se, abychom její nařčení vyvrátili. Leč marně, neb jsme všichni mlčeli a v duchu s tou jasnozřivou paní souhlasili.
 
 
 
 
    I Mustafa měl „své chvilky“. Při návštěvě Růžového údolí neboli Rose Valley prohlásil, že se skládá ze tří částí, a to z části číslo 1, části číslo 2 a části číslo 3. Pak nám povyprávěl něco z historie Turecka, kdy Turci v sebeobraně museli vyvraždit přes milión Arménů. 
 
     
 
 
      Po těchto nezapomenutelných zážitcích manžel začal oběma průvodcům přezdívat „Duo Úžas“. 
      V nabídce zájezdu byl také let balonem nad celou Kappadokií. Chtěli jsme vědět nějaké podrobnosti, tak nám Jirka sdělil, že se toho zásadně nezúčastňuje, protože se bojí vejšek a jako dítě se poblil na kolotoči. 
 
 
 
 
  
   Po návratu z Kappadokie jsme dělali okružní výlety kolem Antalye.  Při návštěvě antických zřícenin v Perthu nám Jiří v rámci výkladu vysvětlil, že v Turecku je zvykem poděkovat průvodcům a řidiči peněžitým darem. A že se obvykle dává kolem 5 EUR na osobu. Lidé začali po straně brblat, že ti dva „umělci“ si žádnou odměnu nezaslouží, že mezi sebou vybereme peníze a věnujeme je pouze tureckému řidiči, protože je milý, sympatický a v tureckých horách řídil bravurně. A že mu je předáme poslední den cestou na letiště.
 
 
 
     
 
Nevím, zda Jiří měl nějakého informátora či zda špicoval při našem kverulování uši, ale v den odjezdu přijel před hotel úplně jiný řidič. Byli jsme nemile překvapeni a vyptávali se po „našem“ sympaťákovi. Řekli nám, že má jiné povinnosti. Rezignovali jsme a odevzdali sáček s vybraným obnosem Jiřímu a Mustafovi, kteří nás ujistili, že třetinu částky určitě předají řidiči.
      Na letišti se úžasné dvojici povedl vskutku „majstrštyk“. Přivezli nás před terminál, kde jsme vystoupili a rozloučili se.  V odbavovací hale jsme prošli roentgenem a zamířili k odletům. Marně jsme však hledali letadlo směřující do Prahy. Jeden pán se šel poptat na informace, kde mu bylo řečeno, že letadlo odlétá ze zcela jiného terminálu. Duchapřítomně vyběhl z letištní haly, kde stále parkoval náš autobus. Oba vypečení průvodci naštěstí ještě neodjeli, protože seděli v autobuse a byli naprosto zabráni do dělení bakšiše. Převezli nás ke správnému terminálu a odlet do Prahy jsme stihli téměř na minutu.
      Chtěla bych poděkovat nakladatelství Ikar za to, že vydalo perfektního průvodce po Turecku. Díky němu jsme si to v této pozoruhodné zemi opravdu užili.
 






Zařazeno v kategorii Postřehy, Reportáže, cestování



Počet komentářů na “Duo Úžas v Turecku” - 2


    Agin   (9.2.2011 (21.03))

    Průvodci vskutku origoš a bakšiš si zasloužili plným právem....vždyť vás přece provázeli cestou i necestou. :-) Také vás mohli vybavit ručně kresleným plánkem a poslat samotné.... Jinak musela být dovolená nádherná, soudě podle obrázků.... A máš takových zážitků povícero?


    Eva   (9.2.2011 (22.11))

    Agin, díky... dovolená to byla opravdu pěkná a taky jsme se koupali ještě 5. listopadu v moři... zážitky z dovolené mám různé, ale Duo Úžas asi málokdo a máloco překoná:-)))... Mustafa bavil celý zájezd u snídaně, když si u kávovaru chtěl dát kávu, vždycky ucuknul hrníčkem, když kafe začalo stříkat z trysek ... pak zběsile mačkal knoflík na přístroji, až ho rozbil, a poté přešel k dalšímu kávovaru...



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička