To Jaro…


11. února 2011, autor tonyend,



To Jaro…

 

Muž ryl zahrádku a malý chlapec se na něj díval

s obdivem a žena vybírala sáčky s osivem

z košíku s úsměvem, vítáme tě Jaro.

 

Muž udělal v poryté půdě

několik malých záhonů a malý chlapec se díval

s údivem na modré nebe a ukazoval

tam tam tam,

ale nikdo si ho nevšímal.

 

Žena muži řekla,

že chodníčky mezi záhony jsou

příliš daleko od sebe,

záhony vysoké,

že je Jaro a ona si připadá jako na hřbitově.

 

Malý chlapec na ně volal,

že malincí stříbrní ptáčci

něco rozsypávají po modré obloze,

že je jich tam najednou mnoho,

že to ještě nikdy neviděl,

co to je

 

Muž se ženou měl hlavy skloněné

 k voňavé půdě,

jakýpak hřbitov,

jaképak hroby,

tady bude cibule,

tady karotka,

tady petržel,

no to víš, ano, maličký,

ptáčci létají

vysoko vysoko vysoko

a asi něco ztrácejí,

je Jaro, je Jaro, je Jaro

tak snítka shánějí,

postaví si hnízda v korunách stromů,

víš, dívej se, jak půda procitá,

jak voní a co do ní dáme, to sklidíme.

 

Malý chlapec se díval sám

za malými stříbrnými ptáčky,

jak mizí na obzoru a modré nebe

zdobily velké bílé roztrhané stuhy

 

Bylo Jaro, na jaké se nezapomíná.

 

A na Bělehrad dopadaly první bomby

 

 





Zařazeno v kategorii Poezie



Počet komentářů na “To Jaro…” - 6


    Eva   (11.2.2011 (19.38))

    Letadla s bombami jako stříbrní ptáčkové, no je to taková "angažovaná tvorba". Ještě doplnit bomby od zlých imperialistů a bylo by to jak z pera Dušana Jasánka:-)). Přijde mi to příliš citově vydírající, s tím množstvím zdrobnělin příliš exaltované. A v Jugoslávii už se přeci neválčí.


    tonyend   (11.2.2011 (20.56))

    Malé dítě neuvažuje asi jinak. V Jugoslávii se už opravdu neválčí a ani ta Jugoslávie už neexistuje...Jen nesmyslné války existují dál. Daleko od nás, nedotýkají se nás přímo, proto se na ně asi dokážeme dívat s jistým "nadhledem", no Bóže...Nejde o zlé imperialisty, ale o celkový odpor k násilí,že řešení sporů, konfliktů násilím, terorismem, válkoami je nepřijatelné.Nemluví za mne Jasánek, kdepak, jen zdravý rozum odsuzující zabíjení, cítím to tak jako člověk. Kdyby jsme zažili to co Oni/ jedno v které části světa je konflikt/, tak jak budeme uvažovat, jak budeme o tom psát? Od ukončení 2. Světové války uplynolo mnoho let. A k usmíření mezi válčícími zeměmi dochází postupně až nyní. Nebo co by na a tom napsal ten Jasánek? Jasánek mě ale nezajímal a nikdy zajímat nebude. Co si myslí o válce a násilí obyčejný člověk, to mě zajímá a zajímat vždy bude.


    Eva   (11.2.2011 (21.07))

    Tony, ale ty odpovídáš zcela něco jiného, než jsem Ti napsala. Snad si nemyslíš, že bych schvalovala války a zabíjení. Zde nejde o to CO JE NAPSÁNO, ALE JAK JE TO NAPSÁNO!!!. Tedy s obsahem se ztotožňuji, ale forma kulhá. Myslím, že odsoudit válku lze zcela jinak, bez patosu a přepjatosti. Toto opravdu jen klouže po povrchu.


    Eva   (11.2.2011 (22.17))

    Já to nedokážu vysvětlit, ale kdy dočteš smutnou báseň, mělo by tě to "chytnout", měl bys mít v očích slzy a přemýšlet. Uvedu příklad básně J. Préverta: Tam na náměstí Carrousel jednoho krásného večera stál vypřažený zkrvavený kůň Krev tekla na dlažbu a kůň tam stál bez hnutí na třech nohách A čtvrtá noha visela mu z těla vyrvaná A vedle koně bez hnutí stál mlčky kočí a odpojený vůz tak zbytečný jak polámané hodinky Kůň mlčel kůň si nenaříkal ba ani nezaržál jen stál a čekal dál tak ztepilý tak smutný a tak nevinný tak rozumný že vytryskly mně slzy z očí. ....


    Eva   (11.2.2011 (22.22))

    já nevím, proč se ty komentáře takto scuknou...


    Agin   (12.2.2011 (19.04))

    To bych taktéž ráda věděla. Tony, nějak jsem se nemohla dočkat konce básničky....



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička