Stál u plotu, brečel strachy a hladem. Když se najedl, nechal se pochovat a poté rozhodně prohlásil, že je náš. Jmenuje se Miki.
Ten je hubeneej!!!. Doufám, se jsi ho už trochu vykrmila. A má chudák děs v očích.
Ten děs v očích je přenosný. Teď ho občas mívám já, když kočičák naznačí nespokojenost se stravou, kterou mu nabídnu...Řekla bych, že občas si opravdu dovolím docela dost, podle jeho názoru. :-)))
Tak na to je dobrý pes, který stojí opodál od kocoura a čeká (když ho tedy podržíš), co zbyde. Garantuji ti, že nic nezbyde:-))).