Falconiformes nocturnus


29. března 2011, autor cVoK,



Falconiformes nocturnus
            Uznávám, že ten latinský název je tak trochu ptákovina, ale – jak snad sami za chvilku zjistíte – ptákovina vcelku příznačná. Falconiformes je totiž latinské označení řádu dravců, v původním smyslu zejména ptáků, nu a význam slovíčka nocturnus Vám asi „osvětlovat“ nemusím; možná že právě teď posloucháte Chopinovo nokturno nebo jste před chvilkou pochválili své malé dítě či vnouče za vrchovatě naplněný nokturníček.
            Nedovolil bych si všechny dravé ptáky šmahem zatáhnout mezi noční dravce jen tak z plezíru, bez zjevného důvodu. Tito krásní a zajímaví opeřenci mi poslouží pro srovnání s jinými, tentokráte vskutku nočními dravci jiného hojně rozšířeného živočišného druhu – Homo sapiens. Konkrétně jsou tito specifičtí lidští jedinci nazýváni proutníky, lovci či lamači ženských srdcí, přestože zrovna srdce žen není v těchto případech jejich primárním cílem. Určitá část antropologů prosazuje zařazení takovýchto individuí (podle zjevně převažujících fyziologických projevů) mezi starší lidský druh, nazývaný Homo erectus.
            Možná Vám teď problesklo hlavou, že srovnávat nesrovnatelné nelze, jenže … ptáček jako ptáček, no ne? Co na tom, že je zde jemně cítit silný rozdíl ve významu téhož slova – koneckonců i srovnání kolibříka s mořským orlem bude poněkud pokulhávat, a to jsou zástupci stejného druhu.
            Ptáte se tedy, co má kupříkladu takový jestřáb společného s lovcem žen? Třeba způsob života – oba exempláře jsou typickými samotáři, nezávislí na společnosti stejného druhu a střežící si své vlastní teritorium. Nutností jsou příhodné životní podmínky, tedy dostatek kořisti; těžko se bude jestřábovi žít uprostřed New Yorku, stejně jako proutníkovi v zapadlých kasárnách. Nezapomínejme rovněž na vytrvalost a taktiku, další společné rysy ptačích lovců a dobyvatelů žen, částečně vrozené i nemalým dílem zkušenostmi získané vlastnosti. Trpělivě pozorovat, vyčíhnout, tiše a nenápadně přiblížit a potom nepustit své oběti ze spárů …
            Pro oba naše dravce je smyslem života lov. V tomto dalším společném bodě se začínáme dotýkat prvních rozdílů – opeřenci, jak už víme, lovívají povětšinou ve dne, doba útoku hezounů nastává naopak se soumrakem. Denní lovci útočí tiše a bleskurychle, noční dravci svou oběť naopak povětšinou udolají trpělivým žvaněním. Rozdíly nacházíme i v typu kořisti – zatímco jestřáb si příliš nevybírá, lamač srdcí s přehledem gastronomického znalce vyzobává jen ta nejlepší sousta. Oba ovšem zanechávají své oběti v nepěkném stavu, ať už rozervány na těle nebo na duši. Na rozdíl od dravých ptáků se proutníci netají svou náklonností k palným zbraním, zejména puškám, jejichž pažby tak rádi zdobí dalšími a dalšími zářezy. Dámy mají jednoznačně štěstí, že na rozdíl od myslivosti nebo rybaření není v tomto oboru zavedeným zvykem i preparovat a vystavovat trofejní kusy.
            Pro nezúčastněného pozorovatele nočních dravců je zajímavá jejich vzájemná komunikace. Sám jsem byl před časem svědkem krátkého telefonického hovoru jednoho lovce, který je vynikající ukázkou takové lovecké hantýrky:
             Čus – tak třiadvacet !“
             „Ne, zabrala u hrozičů … tam už netrhnu kopytem, cmrndá tam ten sterák ze sídláku, o ničem!“
            „Stopro přes paragraf, perox, vpředu bjúty, spodek kulečník. Ale blána, fuška … před oskarem sem bral smyka – nejsem tykváč, vole, bez konve džima bych o ni kolo neopřel….. čus.“
            Jelikož byl onen dravec k mým nechápavým pohledům laskavě sdílný, mohu přiložit srozumitelný překlad zmíněného hovoru: Dotyčná slečna byla třiadvacátým zářezem na pažbě tohoto lovce, sbalil ji na rockové zábavě, protože v jeho oblíbeném rajónu začal rejdit jeden nadopovaný kulturista z nedalekého sídliště. Určitě byla starší patnácti let, blondýnka s hezkým poprsím, ale mohutnějšími boky a silnýma nohama. Z lože téhle, do té doby nepolíbené slečny utekl před svítáním (když z něj vyprchaly všechny panáky Jima Beama) jelikož není blbý, neboť slečna podle jeho mínění zas tak hezká (aby ji chtěl vidět podruhé) nebyla. 
            Inu, takové bývají všední zážitky našich novodobých Casanovů. Bylo mi záhadou, jaká síla žene tyto „borce“ neustále vpřed, k dalším postelím a dalším zářezům – je-li to jakýsi zvláštní druh sportu nebo životní filozofie. Jak to tak vypadá, nejedná se jim podvědomě o sex samotný, ale o uspokojení svého malinko vyšinutého ega, té vítané možnosti pochlubit se sám sobě i jiným, kolik žen už kapitulovalo pod náporem mého šarmu a sladkých řečiček. Vlastně nechápu, proč některého podnikavce ještě nenapadlo vytvořit webové stránky, kde by se tito novodobí lovci žen mohli pochlubit svým jedinečným know-how a případně přidat pár barvitých líčení i barevných fotografií úlovků a trofejí. Jak to tak tipuji, byla by to někdy obsáhlá alba.
            Na rozdíl od většiny dravých ptáků, jenž jsou po celý život zásadně monogamní bývají tihle noční ptáčci naopak důsledně přelétaví. Manželský nebo partnerský vztah jim někdy způsobuje závažný problém, známý i ze zoologických zahrad s chovem dravých ptáků – v zajetí propadají apatii a nesnadno se rozmnožují.
            Ale abych jen zaujatě neplkal a nemoralizoval – takový profesionální proutník to na druhou stranu nemá v dnešní době vůbec jednoduché. V prostoru zahlceném internetem, mobily a ostatními komunikačními prostředky (rozumějte drby) bývá většinou odhalen nebo prokouknut dávno předtím, než vůbec stačí otevřít zobák. Konkurence v oboru se mu rozrůstá o cizokrajné typy, dorazivší do jeho teritoria v rámci rozšiřování turistického ruchu. Jeho bývalé trumfy fyzické krásy a omamných slovíček jsou dnes mnohdy lehce přebity zlatou VISA kartou. Náklady na vlastní atraktivitu stoupají (to máte kadeřníka, obleky od Bosse, špičaté boty, parfém od Beckhama, fitko, solárko a svěží dech) a vyžadují mnohem více investovaného času. No a v řadě neposlední jim podstatně ubývají potencionální oběti.
            Současné ženy jsou totiž nepochybně emancipovanější, vzdělanější i sebevědomější a vědí, že ne každý fešák v proužkovaném saku, dojemně deklamující Voltaira musí být duševně rozervaný poeta se srdcem na dlani. Nacházíme stále více žen, jenž s noblesou a grácií jemně nasměrují tyto novodobé Casanovy v patřičná místa nebo se celý večer baví jejich produkcí, aby je poté (když už jsme u toho lovu) poslali takzvaně na čekanou. Dnešní ženy si totiž stále častěji umí samy rafinovaně ulovit toho, do jehož náruče chtějí padnout.
            Přesto bych řekl, že tihle lovci žen nikdy nevymizí; ten egocentrický motor, který je žene, má vytrvalý tah a pokud se jim alespoň občas podaří ulovit nějakého toho zajíčka, nevyhynou. A kdyby snad bylo nejhůř, můžeme jim v rámci zachování druhové rozmanitosti zřídit jakýsi pavilón někde u dívčího internátu a na dveře umístit tabulku s nápisem:
Homo falconiformes nocturnus
Ohrožený – přísně chráněný druh
NEKRMIT!






Zařazeno v kategorii Noční dravci, Ostatní literatura, Soutěže



Počet komentářů na “Falconiformes nocturnus” - 5


    Eva   (17.4.2011 (16.38))

    Porotce Jarda: Svěže a vtipně napsané. Rušivé uvozovky, snad příliš dlouhé. Známka: 1


    Eva   (17.4.2011 (16.38))

    Porotce Jana K: Pro mne jasný vítěz soutěže, vtipný fejeton, dobře napsaný, čtivý, chytrý. Známka: 1


    Eva   (17.4.2011 (16.39))

    Porotce Jana R: Ironické přirovnání nočních ptáků s proutníky, mohlo by být otištěné někde v příloze novin. Známka: 1


    Eva   (17.4.2011 (16.39))

    Porotce Radka: Nápadité, se šmrncem, skvělý jazyk. Známka: 1


    Eva   (17.4.2011 (16.40))

    Eva: Sofistikovaný, vtipný a nápaditý fejeton, napsaný s nonšalancí a nadhledem. Za 1.



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička