Jakub Holas: Soví deník

3. dubna 2011, autor redakce,

Ahoj, tak to sem já – výr velký, ale většina sov mi říká spíše vejr velkej. Asi nějaký módní trend, či co. Moje jméno je Kuba a jsem basketbalista. Tento týden v pátek hrajeme proti sovám páleným. Těším se, protože když vyhrajeme, tak budeme nejlepší z celého Česka. Potom už bude zápas jenom se sýčky z Krušných hor. To je skoro stoprocentní šance na výhru!

Tak konečně je pátek. Za chvíli je zápas se sovami pálenými.

Už je tu trenér: „Kluci je tu špatná zpráva. Tomáše právě odvezli do nemocnice, má něco s křídlem. Našli ho nějací lidé pod jeho hnízdem, musíme najít náhradu nebo hrát v oslabení a to je pitomost, protože víme, že jsou silnější."

„Já o někom vím, pane trenére,“ říká Petr. „Mám kamaráda blízko u Bohnic – do dvaceti minut by tady mohl být.“

„Dobře Petře, až přiletím, ať je tady.“

„Platí, trenére."

A opravdu, když trenér přiletěl, byl už tady.

Zápas mohl začít. Rozhodčí vyhodil míč a výři velcí se dostali ihned do vedení se šesti body. To ale nebylo na dlouho, protože sovy pálené jsou něco jako malí Jordani. V druhé čtvrtině to bylo pořád vyrovnané. Dali koš oni, dali jsme koš my. Třetí čtvrtina byla pro nás docela smutná, protože jsme dostávali jeden koš za druhým.

A je tu poslední čtvrtina, dokázali jsme vyrovnat! Poslední minuta dávají sovy pálené koš, rychle jsme rozehráli a letěli kupředu… Posledních deset vteřin! Diváci odpočítávali, já stál na trojce a Michal mi nahrál, já jsem vyhodil koš, a když doletěl míč ke koši, odrazil se od desky. Diváci zakřičeli: „Jedna!“ a míč spadl vedle.

Klakson zazněl a hra skončila.

Protože jsem ten koš nedal, tak mě trenér vyhodil a basketball už jsem si nikdy nezahrál. Na jednu stranu si myslím, že je pitomý, protože se to může stát každému, a na druhou stranu jsem pitomý i já, protože to bylo primitivní dát.

Basket jsem si sice už závodně nezahrál, ale přišel jsem na to, že není jenom basket. Začal jsem lítat ven, protože jsem měl díky tomu víc volného času, a nakonec mi ještě mí spoluhráči záviděli.

Když jsem vyrostl, tak moje mládě bylo po mně basketbalista. Trojky možná střílelo lépe, ale nikdo není dokonalý – není sova jako sova, každý je jiný, protože kdyby byli všichni stejní, byla by na světě nuda.

Holas Jakub, ZŠ Buštěhrad

Zařazeno v kategorii Noční dravci

Počet komentářů na “Jakub Holas: Soví deník” - 4

Eva (17.4.2011 (18.48))

Porotce Jana K: Subjektivní pocit nespravedlnosti a pochybnosti o sobě samém může být osvobozující. Téma zpracováno velmi dětsky, formálně nepříliš dobré, přesto vím, co ten chlapec chtěl vyjádřit.

Eva (17.4.2011 (18.48))

Porotce Jana R: Zřejmě vyrovnání se s vlastním selháním a optimistický pohled do budoucna, není to tak špatné.

Eva (17.4.2011 (18.49))

Porotce Radka: Zaujal mě nápad, jazyk, vtipné příměry, optimismus, pro mě výborné.

Eva (17.4.2011 (18.49))

Eva: Výborný nápad pojmout noční dravce jako basketbalové týmy. Odlehčené, dobře zpracované téma. Je to jediný příspěvek, kde můžeme najít prvky humoru, což je pro tebe bonus.

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a