Gustav Sedelmayer: Noční dravec


5. dubna 2011, autor redakce,



Detektiv Tom Carton se probíral složkou nazvanou „Noční dravec“, která obsahovala informace o nedávném, několikanásobném zločinu. Snažil se zjistit více k objasnění záhady, ale neměl dostatek materiálu. Většina fotografií z místa činu byla nepodstatná, k vrahovi nevedla a další stopy nebyly nalezeny.
Začaly ho již bolet oči z poblikávající zářivky a hrnek kávy měl už téměř dopitý.
„Nechcete s něčím pomoct, pane?“ zeptala se ho jeho sekretářka.
„Ne děkuji, už můžete jít domů.“ řekl.
„Děkuji“ odvětila sekretářka a odešla.
Carton se dál prohledával spisy a snažil se rozluštit tuto záhadu.
„Jeden člověk zmizí v noci ze soboty na neděli – muž, běloch, asi dvacetšest let, tělo následně objeveno v pondělí v městském parku bez hlavy, příčina smrti byla probodnutí tenkým a úzkým předmětem, na místo byl pravděpodobně dovezen autem. Další zmizí ve středu brzy ráno – žena, běloška, devatenáct let, po nalezení bylo tělo bez ledvin a srdce objeveno ve čtvrtek u dveří jejího bytu, k domu byla dovezena starým fordem, který se našel opodál, příčina smrti stejná jako u prvního muže. A zatím poslední zmizelý včera v podvečer byl muž třucetpět let. Oběti nemají nic společného, přátele, písmena ve jménu, pracoviště nic, vůbec nic. Nešlo o loupeže, protože všichni u sebe měli své peněženky a šperky, vrahovi nešlo o určité lidi, zabíjel náhodně.“ pomyslel si Carton a rozhodl se, že přespí na gauči u sebe v kanceláři.
Poté co si lehnul, chvíli přemýšlel a pak usnul.
Asi v šest hodin ráno zazvonil Cartonovi mobil. Detektiv byl ještě unavený, ale mobil zvedl poměrně rychle. Hned po zvednutí se ozval hlas.
„Tady inspektor Burton, okamžitě vás potřebujeme, nejspíše jsme našli další tělo. Souřadnice, na kterých je, vám pošlu do počítače. Přijeďte co nejrychleji!“
„Aaa…“ Carton se chtěl zeptat na další informace, ale inspektor zavěsil dřív, než něco stihl říct.
Detektiv se hned podíval do svého počítače, opsal si souřadnice a rychle běžel ke svému autu.
Starší vůz nejprve nechtěl naskočit, ale po chvíli se nastartoval a Carton se zvukem pištících pneumatik vyjel na místo činu.
Když projížděl ještě potemnělým městečkem, pomyslel si, kdo bude další obětí. Po chvíli jízdy dorazil do listnatého lesa, ve kterém byla ještě větší tma, než byla venku. Po tom, co zastavil před známou žlutou páskou, vystoupil a šel k hlídajícímu policistovi.
„Dobré ráno, prosím, identifikujte se.“ pronesl vyšší strážník.
„Jsem detektiv Carton.“ řekl a ukázal svůj průkaz.
Strážník zdvihl pásku a detektiv skrčený prošel.
„No to vám to trvalo.“ řekl inspektor.
„Snažil jsem se, jak rychle to jen šlo. Tak koho to tu máme?“ zeptal se detektiv.
„Je tu ten, co se ztratil včera. Zavražděn úzkým, dlouhým a ostrým předmětem, který mu vrazili do srdce přes hrudní kost a projel až k míše. Jediné, co mu chybí, jsou ruce,“ odpověděl inspektor.
V téměř úplné tmě bylo místo činu osvícené natolik, že bylo vidět jak vrah provedl řez obou rukou. Pravděpodobně pilou na železo, která se nikde nenašla.
„Vrah sem tělo táhl podél silnice a pak ho tu nechal ležet a šel dál. Jako by byl na procházce.“ řekl odborně detektiv.
„Musel mít velkou fyzickou sílu, aby toho muže dotáhl až sem.“ dodal inspektor.
„Tělo musíme dát k pitvě, aby se prokázalo to, co jste řekl. Pak možná zjistíme více.“
„V to já doufám.“ řekl inspektor na detektivův nápad.
Po asi dvaceti minutách dorazil speciální tým kriminalistů, který odvezl tělo do márnice na pitvu a detektiv jel hned za nimi. Chtěl být doma, aby si to mohl promyslet.
Hned po tom, co se dostal domů, ho napadlo, jak vrah myslí, a okamžitě si nasedl zpět do auta a vrátil se na stanici. Šel rovnou do kanceláře inspektora Burtona. Vtrhl dovnitř a spustil: „Vrah sbírá části lidského těla a pak, až je bude mít všechny, složí je v jednoho člověka, kterého si vystaví, jako svou trofej.“ řekl ještě udýchaný z běhu po budově.
„To je vskutku zajímavé, ale jak vás tohle napadlo?“ zeptal se inspektor.
„Ani nevím, ale je to určitě pravda.“ odpověděl Carton.
„Užitečné by bylo, kdybyste pouvažoval nad tím, kde se vrah nachází.“ Ptal se dál zvědavě inspektor.
„O tom jsem nepřemýšlel, ale určitě na to přijdu.“ řekl detektiv.
„Určitě byste mohl zapojit svůj geniální mozek, abyste ho vypátral,“ podíval se inspektor na Cartona a on tiše odešel do své kanceláře.
Za chvíli mu na dveře zaklepala jeho sekretářka, která mu nesla jeho velký hrnek kávy.
,,Mockrát vám děkuji.“ Poděkoval detektiv a sekretářka se usmála a odešla.
Detektiv stále přemýšlel nad svým úkolem zjistit, kde se vrah nachází.
Asi za minutu mu zazvonil mobil a on ho zvedl.
„Cartone, máme další tělo. Přijďte ke mně do kanceláře prosím.“ řekl do telefonu inspektor a detektiv vyšel směrem k Burtonově kanceláři. Když k ní dorazil, zaklepal a vešel.
„Obětí je muž, asi šedesát let, bezdomovec, bez žádného průkazu totožnosti.“ spustil inspektor hned po tom, co Carton vešel.
„Kde se tělo našlo a co mu chybělo?“ zeptal se detektiv.
„Pod mostem, který vede z města. Chyběly mu obě nohy, které mu vrah uřízl pilou na železo.“ řekl inspektor a na stůl hodil fotografie z místa činu.
„Zemřel stejně jako ostatní, byl probodnutý ostrým a úzkým předmětem.“ dodal inspektor.
„Byl na místo činu dovezen autem?“ ptal se detektiv.
„Nejspíše ano, protože na zemi byly čerstvé stopy po pneumatikách, ale od jiného auta než předtím. Proč se na to ptáte?“ řekl inspektor.
„Protože už asi vím, kde se vrah skrývá.“ odpověděl Carton.
„A kde se skrývá?“ ptal se inspektor.
„Podle mne vrah má skrýš nebo chatu v lese. Protože všechny oběti byly na místo, kde jsme je našli, dovezeny autem, až na jednu, a to na muže v lese, který byl na místo odvlečen podél silnice. Proč ho vrah neodvezl autem? Protože kdyby ho někdo viděl jet s autem, nebylo by to podezřelé tak, jako kdyby oběť odtáhl podél silnice.“ dořekl a nabral po dechu.
„To nedává smysl, proč by chtěl, abychom ho našli?“ ptal se inspektor.
„On nechce, abychom našli jeho, nýbrž chce, abychom našli jeho skrýš.“ dodal detektiv.
„Ale proč chce, abychom našli jeho skrýš?“ znovu se ptal inspektor.
„Abychom viděli jeho trofej v celku. Musíme vzít pátrací psy a rychle tu skrýš najít, tam možná budeme vědět víc.“ dořekl Carton a odešel z inspektorovy kanceláře.
Po necelé půl hodině se před lesem utvořila malá rojnice, která vyšla za Burtonova povelu. Psi byli zatím klidní a na žádnou stopu nenarazili. Ale chvíli po vstupu do lesa se psi rozštěkali a vedli policisty k cíli.
 „Je pravděpodobné, že nás bude při odhalování trofeje pozorovat, tak ať jsou vaši muži ve střehu,“ pronesl detektiv potichu veliteli průzkumné jednotky.
 „Dobrá pane,“ odpověděl.
 Ušli přibližně jeden a půl kilometru a dorazili ke staré roubené chalupě. Psi štěkali ještě víc.
„Tady to musí být!“ řekl velitel jednotky.
„Dva muži dovnitř!“ znovu prones velitel.
Carton z povzdálí zaslechl křupnutí větévky, otočil se a uviděl prchající postavu. Hned se za ni rozběhl. Postava utíkala do mírného kopce posetého velkými balvany. Osoba se za jedním z nich ukryla a z úkrytu vystřelila po detektivovi. Ten se obratně skrčil za menší kámen a vytáhl svou služební zbraň a opětoval palbu.
„Tady policie, vzdejte se!!!“ křikl Carton v domnění,  že ho muž poslechne.
„Kapitáne, přesuňte své muže za kopec, ať toho lumpa chytí,“ zavolal detektiv do vysílačky a zahodil ji.
 Muž se zase rozběhl a Carton běžel za ním. Osoba se vždy na okamžik otočila a vystřelila svou zbraní po detektivovi, tomu po pár výstřelech došly náboje a musel si při rychlém sprintování vyměnit zásobník. Když se mu to podařilo, tak se znovu snažil postřelit prchajícího zločince.
 Už se blížili k okraji lesa, ale po speciální jednotce nebyli ani stopy.
„Sakra, co budu dělat teď?“ řekl si detektiv pro sebe a snažil se na něco přijít. Už byl téměř vyčerpaný, ale muž utíkal ještě kousek ke svému autu, do kterého nasedl a začal ujíždět.      
Detektiv si vzal mobil a okamžitě volal inspektorovi.
„Pane, musíte nechat pronásledovat černý Citroen C5, s poznávací značkou YK02 OML,“ řekl udýchaně a položil.
Za chvíli za ním dorazila jednotka.
„Kde je?“ ptal se velitel.
„Unikl mi v autě, ale už ho pronásledují,“ odpověděl.
„Vracíme se!“ křikl velitel a ostatní šli s ním.
 
 Po návratu do policejní stanice přivítal Burton Cartona se šťastnou tváří.
„Gratuluji ti Tome. Vůz prchajícího byl zastaven a jeho odvedli do vazby, kde bude čekat, než mu soud udělí rozsudek.“ pronesl Burton.
„To jsem velmi rád. Mohl bych si s ním popovídat?“ zeptal se detektiv.
„No ovšem, řeknu strážníkovi, aby tě k němu odvezl.“
„Děkuji.“ poděkoval a vyšel z kanceláře.
 
Strážník Filips dovedl Toma až k vězni.
„Mohl byste nás nechat o samotě, prosím?“ zeptal se Tom strážníka.
„Ano pane.“ řekl strážník a odešel na konec chodby.
„Líbila se vám ta trofej?“ zeptal se tajemný hlas Toma.
„Nevím, ještě jsem ji neviděl.“ odpověděl Carton.
„Musíte se na ni podívat, je dokonalá.“ řekl muž.
„To je možné, ale mě zajímá, proč jste to udělal?“ ptal se dál Tom.
„Abych se připravil.“ odpověděl muž.
„Připravil na co?“ zeptal se znovu Tom.
„Na budoucnost.“ odpověděl a už s Tomem odmítal mluvit.
„Strážníku! Jdeme.“ řekl Tom a odešli.
Když se Tom vrátil na stanici, vzal složku „noční dravec“ a uložil ji do skladu.
Tom si vzal kabát, zhasl u sebe v kanceláři a šel domů.
   


Gustav Sedelmayer, ZŠ Buštěhrad





Zařazeno v kategorii Noční dravci



Počet komentářů na “Gustav Sedelmayer: Noční dravec” - 4


    Eva   (17.4.2011 (18.40))

    Porotce Jana K: Čtivá detektivní povídka, dynamicky zpracovaná a zase moje bohužel: nemám ráda detektivky s otevřeným koncem.


    Eva   (17.4.2011 (18.40))

    Porotce Jana R: Pokus o akční thriller bez závěrečného vysvětlení motivu pachatele, příliš zkratkovité.


    Eva   (17.4.2011 (18.42))

    Porotce Radka: Hezky vystavěný krimi příběh, svižně napsané, pro mě jen konec jakoby utnutý, ale celkově vzhledem k věku – piš dál!


    Eva   (17.4.2011 (18.43))

    Eva: Moc dobrá povídka, přečetla jsem jedním dechem. Povídka, která má „patu a hlavu“ – tedy klasické členění, což je úvod, zápletka, vyvrcholení, rozuzlení, závěr, jak tě učí ve škole (neboli expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa, jak stanovil Aristoteles ve své Poetice). Je napínavá, jednotlivé pasáže do sebe logicky zapadají. Dialogy jsou přirozené, nejsou „ukecané“. Oceňuji, že jsi do vyprávění zakomponoval moderní technologie (souřadnice na PC), tak jako to dělá ve svých detektivkách americký spisovatel Harlan Coben, kterého ti doporučuji.



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička