Vypil jsem pohár hořkosti až do dna,
ztratil jsem všechno, nezbylo mi nic.
Marnosti sivá – nosíš moje jméno
a v noci se psy vyješ na měsíc.
A že jsem vždycky býval trochu rebel,
zpívám si píseň – jen tak, potichu.
Nápěv je snadný, zapomínám slova.
Pokání přijde…
však až po hříchu…
Ten úvod mi přijde trošku banální a bez fantazie, ale od Marnosti sivá je to moc dobré... poslední myšlenka Pokání přijde… však až po hříchu… je excelentní...