Aneta Srbová: Noční dravci

8. dubna 2011, autor redakce,

V podzimní chladné noci se procházel mladý muž, byl čerstvě oholen a pobrukoval si svou známou píseň. Když mrak zakryl měsíc, ponořila se pěšina do úplné tmy a muž zrychlil, aby dorazil domů dřív, než se ztratí. Z povzdálí byl slyšet známý zvuk nočních ptáků a muž zrychlil raději ještě víc.

Proč se tolik bojíš? Říkal si a zakroutil mírně hlavou. Jsou to jen ptáci, těch se nemusíš bát. Zpomalil a soustředil se na cestu. Pak uslyšel podivný šelest nad hlavou. Že by to bylo padající listí? Zastavil a zaposlouchal se, zvuk se už neozval. Co to asi bylo? Mumlal si a mířil klikatou cestou domů.

Doma se umyl a zamířil rovnou do postele, pořád mu vrtalo hlavou, co to bylo. Okolní lesy zná jako své boty, tak jak je možné, že ten zvuk nezná?

Další ráno se jako každý den oholil, vzal si své holínky, přes ramena si přehodil plášť a vyrazil do chmurného počasí. Čvachtání se ozývalo ještě kilometr daleko a on se usmíval na své okolí a zase si začal pobrukovat. Do Hájovny dorazil brzy, takže tam ještě nikdo nebyl. Zul se, aby nenašlapal na podlahu, sedl si a začal luštit sudoku.

Ozvalo se hlasité „prásk!“ muž vyskočil na nohy a připravil svou pušku ke střelbě. Co to jen bylo? Říkal si a opatrně vyšel z budovy.

„Nechoď ven, zůstaň radši vevnitř!! Je to velký, černý, hrozivý!!“ zakřičel na něj jeho kamarád a muž ho chytil za paži a dovlekl ho do Hájovny.

„Co se stalo? Vyklop to!“

„Šel jsem jako obvykle svou známou trasou a najednou jsem uslyšel podivný zvuk, vycházející z jeskyně. Tak jsem se tam šel podívat a stalo se mi tohle.“ Řekl a ukázal na svá poraněná ramena a krk, ze kterých se řinula krev.

Muž se i přes varování kamaráda vydal najít toho netvora. Přehodil si pušku přes rameno a rázným krokem si to vykročil rovnou k jeskyni. Ale udělal chytrou věc, vzal si s sebou baterku…

V nepropustné tmě a strašidelném tichu se ozývaly jen opatrné kroky, silně bušící srdce a zrychlený dech. Muž se bál, ale nehodlal si to přiznat. Pokračoval dál v cestě, když náhle uslyšel ten strašidelný zvuk, ozývající se z jeskyně. Polekaně uskočil a přitáhl si pušku blíž k tělu. Nehodlal se vzdát, proto pokračoval dál, vstoupil do jeskyně a ten černý tvor se proti němu vyřítil, rychle nahmatal spínač na baterku a jeskyni zalilo žluté světlo. Ozval se ryk a malí černí tvorové se stáhli na druhý konec jeskyně, dál od něj. Muž se začal smát a nemohl přestat. VŽDYŤ TO BYLI JEN NETOPÝŘI!!

Zařazeno v kategorii Noční dravci

Počet komentářů na “Aneta Srbová: Noční dravci” - 5

Eva (17.4.2011 (17.42))

Porotce Jarda: Dobrý školní sloh. Známka: 4

Eva (17.4.2011 (17.43))

Porotce Jana K: Nevím, proč šel oholený muž do hájovny luštit sudoku. Nebyl to náhodou hajný? Asi ne, ten by se neholil večer i ráno a věděl by, že v jeskyni jsou netopýři. Známka: 3

Eva (17.4.2011 (17.43))

Porotce Jana R: Naivní. Známka: 4

Eva (17.4.2011 (17.43))

Porotce Radka: Neuhlídané návaznosti děje. Známka: 4

Eva (17.4.2011 (17.43))

Eva: Příběh začíná slibně, navnadilo mě to na Hitchcockovy Ptáky. Ovšem pak se rychle změní v nezáživný text s naprosto banální pointou. Tedy jestli lze o pointě vůbec mluvit. Za 4.

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a