Fejeton z nočního ticha


8. května 2011, autor cVoK,



          Byl to jeden z těch dnů, kdy vstanete levou nohou. Na cestě do práce promoknete na kost, nálada Vašeho šéfa evokuje erupcemi síry poslední dny Pompejí, při jízdě z nákupu chytnete defekt, ve schránce objevíte rozsáhlou sbírku složenek a navrch – jako ta pomyslná třešnička na dortu – Vás pozdě odpoledne rozbolí zub.
            Zkrátka den blbec.
            Když pak večer jdete do postele s hřejivou nadějí, že už je to chválabohu za Vámi, ukopnete si palec na noze o hranu postele. Ulehnete, zavřete oči a – nic. Zoubek nedá pokoj, takže se jen tak převalujete, zevlujete do tmy a nasloucháte nočnímu tichu, rušenému toliko slabým zvukem hodin.
            Tik-tak, tik-tak, tik-tak, tik-tak …
            Možná bych i usnul, umět vypnout receptory bolesti, jenže to neumím a tak mezi převalováním přemýšlím. Třeba právě o tom zvláštním tichu, které působí jako balzám na duši. Taková občasná tichá zastavení a pohledy do vlastního nitra i svědomí by nám všem prospěly, jenže to by nás naše hlučná civilizace nesměla pronásledovat na každém kroku. Televize a rádia na nás odevšad křičí, hudbymilovní sousedé ryčně vyhrávají, v hlubokých lesích přehlušily ptáčky motorové pily a na březích vodních toků tančí namísto víl bagry. Kdysi jsme mohli – klidně i jako neznabozi – nalézt klid a ticho v kostelích, ale to by je tahle „civilizovaná“ společnost nesměla v rámci evangelia svatého konzumu vykrádat a tak jsou nyní povětšinou zavřeny. Pokud dnes hledáme klidná a tichá místa, hledáme opravdu dlouho – a mezitím se ten nám vyměřený čas života pomalu, ale neúprosně krátí.
            Tik-tak, tik-tak, tik-tak, tik-tak …
            Namísto pohledů do svého svědomí teď před spaním vzýváme božstva mamonu. Dejž nám svatý Elektrone novou plazmovou telku, neboť už ji má i tetička Růža. Nedopusť, blahoslavený Alberte, by Tvůj chrám byl zítra zavřený, jinak budeme muset jít utrácet ke svatému Kauflanďákovi. Přimluv se, ctěná Levárno, za utajení vysokých úroků našich půjček a my za to obětujeme část našich zisků bratrstvu svaté Provize. Užíráme se strachem, že oněmíme a nebudeme se moci pochlubit báječnou dovolenou v Karibiku (jak jinak než all inclusive) nebo muňkami importovanými z pařížských uliček lásky. No a samozřejmě neopomeneme vyčítavě zdůraznit slečně Závisti, že ta sousedova koza ještě pořád žije. Nejhorší na tom je, že v tomto duchu vychováváme i své děti, které nás za pár let – pro svůj klid a honbu za mamonem – odloží do domovů důchodců, kde budeme, všemi opuštěni, tiše odpočítávat poslední hodiny našeho života.
            Tik-tak, tik-tak, tik-tak, tik-tak …
            Ustupující bolest zubu dovolila mé, tím nepříliš povedeným dnem znavené duši pozvolna klesat do hlubin snů a zapomnění. Cestou ji nejprve zdržovala všemožná lákadla shopping parků a hned poté ji upoutaly dokonalé obrazy plazmových televizí s výjevy velejemných písečných pláží, plných krásných dam nahoře bez. Už už se zdálo, že neodolá a podlehne, ale pak v onom zvláštním nočním tichu přišel podivný sen o té zatracené sousedově koze. Stála na prázdném parkovišti u Tesca, hleděla na mě smutnýma očima a v hubě přežvykovala výhodnou úvěrovou kartu přesně v rytmu hodinových ručiček.
            Tik-tak, tik-tak, tik-tak, tik-tak …
            Řeknu Vám – chtělo by to najít klidné a tiché místo dříve, než se z toho zblázníme doopravdy …






Zařazeno v kategorii Ostatní literatura, Postřehy



Počet komentářů na “Fejeton z nočního ticha” - 3


    Eva   (9.5.2011 (18.20))

    to je moc dobře napsané, přečetla jsem jedním dechem...má to všechny atributy správného fejetonu, a to vtip, nadsázku, nadhled i vážné zamyšlení... ano, civilizace s sebou přinesla hluk a také smog a dokonce i světelný smog a míst, kde můžeš užívat bohulibé ticho a klid je jak šafránu... nevím, zda se z toho mumraje a shonu jednou zblázníme, ale jedno vidím jako pozitivní: určitě se nezblázníme z bolesti zubů nebo později při zásahu u kováře, neboť máme analgetika a vyspělou stomatologii:-)))...tak to ber něco za něco:-)) myšlenka o sousedově koze je skvělá, tragikomická...


    fotoeva   (11.5.2011 (19.55))

    vítám tě u nás,po přečtení prostě vidím tu kozu se smutnýma očima.Moc hezky napsané,pro mě od A až do Z.


    cVoK   (29.5.2011 (21.40))

    Děkuji za reakce. Bylo to původně myšleno jako určitá výtka této současné, trochu přesycené době a podle odezvy soudím, že se to částečně povedlo.



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička