Hook 02-07-12

Včera, jak jsme tak seděli u Hooka a snažili se přežít tu neuvěřitelnou výheň, neměli jsme myšlenky skoro na nic. Pak se ale jeden z nás, co je filosoficky založen, o všem hloubá a na vše má názor, jež se znamenitě liší od názoru kohokoliv dalšího, s námi podělil o jednu myšlenku.

Sdělil jsem okolí, že dnešek je první den zbytku mého života. Možná to není hodno oslavy, ale důležitý to je. Asi tři další se mnou souhlasili, dva povídali, že dnešek je druhým dnem jejich zbytku života a jeden prohlásil, že pro něj dnešek je už dnem čtvrtým.

Asi hodinu jsme se o to hádali, takže večer příjemně ubíhal, nicméně i když je ta má myšlenka dobrá – při vší skromnosti, kterou jsem schopen vyvinout – má svý slabiny. Ono totiž pokaždý, když se ráno probudíte, začíná den, jenž lze označit za první den vašeho zbytku života.

Je v tom pak trošku zmatek a mezi náma, mám neodbytnej pocit, že mne napadla docela slušná píčovina. Navíc tahla myšlenka není tak úplně ode mne, jelikož jsem to myslím někde čet. Včera.

Mno, radši pryč od toho.

Náš národ je zdravej. Kdo by tvrdil opak, velice by se plet. Náš národ je zdravej tak, že nejen že se rušej lůžka v nemocnicích, ale ony se rušej nemocnice jako takový. Nejsou potřeba, jelikož tam nikdo nechodí. Zlí jazykové tvrdí, že je to kvůli tomu, že na chození do nemocnic skoro nikdo nemá, ale pravda je jinde – prostě to nepotřebujem.

Asi je to tím, že dbáme na životosprávu, zdravej pohyb a nezatěžujem si hlavy myšlenkama neveselejma. Co se týče životosprávy, tak my od Hooka se tomuhle věnujem víc než pečlivě. Jeden z nás si třeba pořídil odšťavňovač a každej den zahajuje tím, že si odšťavní půl kila chmelovejch šišek, což je prej dobrý na imunitu a kardiovaskulární systém. Sice pak až do oběda mluví z cesty nějakou neznámou řečí, ale to jsou jen neškodný vedlejší účinky.

Čet jsem, že ruční pily jsou dobrý tam, kde není elektrika, že rýč je skvělá věc k rytí a že když zapadne slunce, přijde většinou tma. Pak jsem číst přestal, takže mi ještě chybí ze 100+1 zahraničních zajímavostí vstřebat osmadevadesát dalších. Možná to ani nedám, jelikož nervy mám jen jedny a slaboučký k tomu.

Ráno malinko chcalo, pokud to tedy nebylo to hejno sluk, co táhlo kamsi do prdele. Bude chcát odpo a docela si to přeju, jelikož to děsný vedro ze mne dělá jiného člověka. Chci bejt to, co jsem byl dřív.

To je vše.