Hook 21-11-12

Korupční aféra ve fotbalové lize se komplikuje, jelikož výpovědi aktérů se znamenitě liší. My od Hooka to sledujeme bedlivě a všimli jsme si, že zatímco Voháňka tvrdí, že krad a uplácel Kulička, Kulička je mínění opačného a korunu všemu nasadil Klásek, kterej místopřísežně prohlásil, že sice neví, kdo přesně krad, ale zato si je jistej tím, že Podrazil zabil. Mimo záznam pak řek, že i prznil. Přijde nám to celé lehce panoptikální a já osobně si myslím, že by mládenci měli vyfasovat oranžový vesty a nepromokavý chňapky a měli by jít sbírat hovna, kterejch je v Praze o řád víc, než v jinejch vyspělejch evropskejch městech a ničím jiným se nezabejvat.

Premiér Nečas láká lidi do penzijní reformy tím, že říká, že to udělá i von. Ty krávo, jestli je něco antireklama, tak tohle. Každej soudnej člověk musí vědět, že pokud si chce uchovat zbytek zdravýho rozumu, majetku, sociálních jistot a připojení na internet, musí dělat pravej opak, než náš čacký premiér.

Z našeho premiéra se stává vírník a korouhvička je proti němu statický hovado. Malej příklad – dojebaná eskarta. Bude povinná, pak nebude, pak v pondělí že bude, což je správný prohlášení, protože jak v úterý říkal, povinná nebude. Počítám, že příští tejden dostane svou eskartu celej národ včetně kojenců, prohlídne si ji a pak pan premiér mávne svou uvadlou kouzelnou hůlkou a eskarta bude na věky věkův v prdeli. A pak, když si půjdete pro dávky, důchod a já nevím co, budou ji po vás chtít. Tímhle mistrným tahem se prej ušetří prakticky celej státní rozpočet. Ufff. Musím si dát pivo.

Já totiž tohle, co čtete dnes ve středu, píšu dnes v úterý večer na výčepu u Hooka, což je trošku časová schíza, ale určo mi rozumíte. Já si normálně nic nepředepisuju (s malinkejma vyjímkama), ale někdy je to nutný. Zejtra mám bejt v osm ráno na Žižkově a jelikož je auto v servise, nestihnu zajet do firmy, kde to normálně datluju. Dostanu se tam až někdy okolo deváté a nechci už nic smolit. Jestli mi tedy rozumíte.

Přemejšleli jsme, my od Hooka, že bysme si založili komunitní zahradu. Komunitní zahrada je děsně prospěšná věc. Prej. To se dá dohromady pár modelů, koupěj si kus pole a tam dohromady, tedy společně, pěstujou různý vovoce, zeleninu a jiný věci, co jsou k snědku, plný vitamínů a pomáhaj lidem v jejich nelehkým údělu. Navíc, když všichni rejou a hnojej a plejou společně, jsou tak nějak víc semknutí, začínaj chápat, vo čem je kolektiv a přestávaj žít v osamělém bezvědomí.

Nám se tohle zdálo naprosto skvělý, ale pak jeden známej povídal, že jednu takovou komunitní zahradu znal. Teda, že znal lidi, co ji založili. Na začátku nadšení jak kráva, nový rejče, hnůj a takový ty píčoviny a na konci byl probodnutej hrudník vidlema, nesčetný pohmožděniny, výrony a vykloubený voka a taky jeden pokus vo udušení zbytkem brukve gigant.

V kostce šlo vo to, že si den před sklizní udělali mejdlo, dali trávu, nějakej chlast a když se probrali, zjistili, že ten nejvíc sjetej celou komunitní zahradu nejdřív pojezdil travní sekačkou, kterou před tejdnem vyhráli v kole štěstí vod Mountfielda, a že zrovna vypíná kultivátor, jelikož jak byl vyhulenej, rozhod se, že zahradu připraví na zimu. Servali se tam pak všichni jak indiáni.

Když jsme si tuhle storku vyslechli, rozhodli jsme se, že na celou komunitní zahradu serem.

Dnes, jako ve středu, bude možná chcát, ale úplně to dnes, tedy v úterý, nevím.

To je vše.