Hook 25-12-12

Včera odpo začla fungovat televize, takže jsem měl tu čest vidět novou českou pohádku Dvanáct měsíčků. I když odmyslím dvojsmyslný název, stejně se mi to moc nezdálo.

Nebudu se pokoušet o kritiku – jen několik drobností:

Dvanáct figur, který postrojili jak žebravý mnichy, sedí na kopci. Asi aby to vypadalo cool, postavili kolem nich takový malý český Stonehenge. Pod kopcem je vesnice, kde bydlí cca dvěstě neprovdanejch holek z porcelánu.

Jedna z nich je Maruška, která má nevlastní matku a sestru a vlastního otce na hřbitově a nevlastní matka s nevlastní sestrou jí dávaj děsnou čočku, takže jsem měl ze začátku dojem, že je to celý vo Popelce. (Když to skončilo – bylo to celý o Popelce.)

Maruška – Popelka splní za nevlastní sestru tři přání jednoho zpovykaného šampóna, kterej se ve vesnici objevil a rozbouřil tak hormony dvou stovek neprovdanejch a nadrženejch, jelikož onen šampón vyhlásil, že si vezme tu, co tohle vykoná.  Tedy splní všechny tři úkoly. Všechny!

Děsně se mi líbilo, že první úkol zvládla pouze Maruška, takže ostatní byly mimo mísu, nicméně ony ostatní chtěly pokračovat dál, i když byly bez šance, protože šance umírá poslední a dost mi to zamotalo škebli. Ono mne to po pravdě spletlo celý, neb jsem furt čekal nějakej děj. Marně.

Maruška prostě chodila za Měsíčkama a jednou si při procházce zvrkla kotník. Víc snad toho mezi začátkem a koncem nebylo.

Konec byl tak jako akční, kdy nevlastní matka s nevlastní dcerou jedou za Měsíčkama, u kterejch je schovaná Maruška a Měsíčci na ně posílaj děsně špatný počasí a dávaj jim sodu a Maruška, ta hodná a všem se odevzávající Maruška to unaveně pozoruje, vypadajíc přitom, jak kdyby si dala jointa a když tuším Duben po matce jebnul blesk, tak jen zvedla hlavu a povídá „Tak už toho nechte“, takovým unaveným hlasem vysíleného burlaka a aby se celé to dramatično odlehčilo, tak nevlastní matka po zásahu bleskem začla krákat, což mi na tváři vyloudilo minimalistický úsměv, neb mám rád takovouto hrubozrnnou prdel.

Mno, abych to nějak uzavřel. Dějově to stálo za míň než nic, vystavěný to celý bylo příšerně, podle mne horší než Micimutr, co šel loni.

Ale abych jen nehaněl – Janák jako režisér je dobrej. Nic proti němu nemám, řemeslo umí, je nadanej, klobouk dolů. Akorát mu musí napsat scénář někdo jinej. Pokud se pustí do spisování on sám, jako teďkonc, je to malér.

Takže – pohádka obrazově pohádková, dějově na draka. Natočit dobrou pohádku je holt těžký. A kdybyste se mne chtěl někdo zeptat, jestli bych uměl napsat lepší scénář, když jsem tak chytrej a všechno kritizuju, tak odpovídám, že neuměl.

Mimochodem, kritizovat je mnohem jednodušší, než něco tvořit. Schválně si to někdy zkuste. Pokud jsem se někoho dotknul, svým neodborným kydáním hnoje na mnohaměsíční úsilí filmařů, tak se omlouvám. Mně se to prostě moc nelíbilo. Na Štědrej večer by jeden čekal, že se Čt bude chtít vytáhnout.

Víc už psát nebudu, neb je Boží hod. Snad i proto jsem všechny dnešní větičky formuloval neutrálně, nekonfrontačně, přátelsky a smízřlivě. (Džouk)

Venku drobně chčije sníh. Je hezky. Dávaj princeznu, co ráčkovala. Těším se na Královské reggae.

To je vše.