Hook 05-02-13

„Tak si zase vožerou držku“, povzdechla si paní Kupičková a šla podojit kozu, protože to považovala za smysluplnější, než se dál rozčilovat a my od Hooka jí rozumíme, protože sláva to bude velká a přijede předseda Evropské komise Manuel Barroso a Miuoš ho uvítá nakrájenou šumavou s jahodovou pomazánkou a Manuel si tak jako symbolicky uloupne kousek chleba a natře ho a malinko posolí a pak to nenápadně jebne až někam do Jeleního příkopu, neb žrát se to fakt nedá, možná ještě okusí hradní specialitu, rumové kuličky marinované v dipu tvořeném třemi díly Bechera, možná ještě Miuošův osobní kuchař, pan Babica, nabídne Veselý segedin z mletiny, pak si daj dva tři panáky slivovice a vztyčej na Hradě vlajku EU, která tu měla bejt už dávno, akorát že dosluhující Taťka je zatvrzelej a odmítal zaplatit další stožár, protože prvák nechtěl prohlubovat schodek a druhák se s EU hněvá, protože vždycky, když něco říkal v Davosu, tak se mu v Bruselu tlemili a já si myslím, že by u vlajky EU Miuoš neměl přestat, protože vlajek je mnohem víc, různejch a mimo těch vlajek by se měl Hrad objebat nějakejma barevnejma úspornejma žárovkama, který o co míň svítěj, o to víc stojej a na prvním nádvoří bych udělal skejťácký hřiště a navez bych tam toiky a letní výčep a fakt by to šlo rozjet děsně a lidi by byli nadšený a volali by „Miuoši, ty seš fakt hustej týpek“ a Miuoš by kynul z vokna a zezadu by ho držel Mirek Šlouf za vopasek, aby nevypad a neudeřil se někam do hlavy, jelikož Miuoš v životě upad několikrát a vždycky, ač je to statisticky vyloučené, to odnesla škeble a pan Babica by sestavoval jídelníček, protože zahraniční delegace je potřeba pohostit a to je docela oříšek, protože nemůžete všem nabídnout to samé a zatímco třeba Poláci jsou skromní a stačí jim jakýkoliv vývar s trochou posypové soli a sáček sušenek s jedem na krysy (s moukou z votrub v poměru jedna k jedné), tak Maďaři trvají na čabajce a vostrým guláši a oboje pan Babica připravuje naprosto mistrovsky, tedy tak, že si udělá základ ze sojovky, pak tam jebne brambory a točenej salám a zapráší to mletinou a zaleje litrem řepkovýho oleje a dusí a dusí a dusí a delegace následně serou a serou a serou a účastníci těchto dýchánků se vracej domů štíhlí a nebojácní, protože ten, kdo přežije toto, se nebojí ani nasranýho gekona a z Hradu se stane naprosto skvělej Disneyland, akorát netuším, kdo bude za Sněhurku a kdo za Mikymyšku, ale to je šumák, neb si můžou kostýmy měnit a víte, musím se vám svěřit s jednou věcí a to je to, že občas to na mne sice dolehne, jsem tak jako smutnej a vzdychám a trápím se, ale to jsou jen chvilkový slabosti, který si řeším v soukromí a sám, ale pak se člověk rozhlídne a zjistí, že už je všechno tak skvěle dojebaný, že se to překlápí do grotesky, že stupně šedi mizej a nastupuje paleta psychedelickejch barev, že únava a znechucení skončily někde v hajzlu, že se rozjíždí naprosto skvělý mejdlo, a že se národ konečně oklepe, shodí na zem apatii a odevzdanost, že defétismus bude opět za sprostý slovo, a že to fakt rozjedem, budem na permanentním tripu a držte si klobouky vod Bosse, debilové, protože já sice přesne nevím, k čemu vzhlížíte, kdo vám dělá šéfa, ale nás vede Chaos a Chaos je to, co prostej lid miluje, jelikož je to jediná smysluplná kotva a Chaos je to, co smažky nahoře děsí, jelikož je jim jasný, že za vlády Chaosu by to nakradený neměli šanci uhlídat.

Tačvúd se mnou normálně mluví. Akorát že z cesty, takže vůbec netuším, jak dnes bude. Připravte se na cokoliv.

To je vše.