Hook 15-03-13


15. března 2013, autor skraloup13,



Byl jsem upozorněn svou potměšilou kamarádkou Haňulí na blog jistého Kroupy, že prej fajn píše, má smělý myšlenky, pevnej pohled a stolici, a že třeba jeho bajky jsou populární neuvěřitelně a já si teda přečet jednu, co se jmenuje „O zlatých tvarůžcích, o závisti a o smrti“ a fakt jsem si šáh na dno, protože to je blábol neuvěřitelnej a dotčená Haňule odsekla, ať se teda předvedu sám, když jsem tak chytrej debil a já na to kejv, a tak to dneska odskáčete, neb se pustím do poučné bajky a tak jo, jdeme na to a měl bych jeden příběh, kterej se jmenuje „Jak Škraloup k Tačvúdovi přišel“, akorát že ho sem dávat nebudu, protože celý je to vo tom, že jsem k němu přišel v sobotu a poučení v tom není žádný a dumal jsem a pátral v paměti a pak jsem si vzpomněl na jinou bajku a ta je fakt vymazlená a jmenuje se „Smrt veverky z Davosu“ a prostě v Davosu žila veverka, která byla outfitem stejná jako ostatní veverky, akorát že neustále do všeho kafrala, kecala, vo všem všechno věděla a každýho poučovala a nic za to nechtěla a dělala to z čirýho entuziasmu, tedy z pohnutek nejpřízemnějších a opovrženíhodnejch a lidi i zvířata na ni byli nasraný a vona to nevnímala a prostě to byla přemoudřelá píča, která to ale myslela děsně dobře, a tak i když každýho srala, protože blila jednu krávovinu za druhou, nikdo ji netrh mezi dveřma a tolerance a empatie a pochopení a tyhle sračky a jednou se před jednou davoskou ubytovnou potkala s kancléřem Hájkem, kterej spolu s gekonem doprovázel Taťku Klause na výletě, a zatímco Taťka Klaus světovým finančníkům demonstroval netušené možnosti své nové účetní knihy „Má dáti a nedal“, ke které byla zdarma přiložena brožurka „Má, nikoliv Havlova planeta“, Hájek s gekonem hledali artefakty, antihmotu a Antikrista a abych to moc nenatahoval, ten gekon tu píču veverku sežral a teď vám marně přemejšlím, jakýže poučení by z toho mělo bejt a fakt mne nic nenapadá, snad jen, že by člověk měl po ránu cvičit, ale kurva vo cvičení tam není ani slovo, nebo že když někoho potkáš, tak se radši zastřel, ale ani to mi nesedí a pak, hele, po dlouhým dumání, kdy jsem si fakt málem uvařil mozek, kdy jsem si dal megajointa a vodblokoval limbickej systém, jsem na to káp a celej ten poučnej příběh, celá ta vymazlená bajka je vo lidský chamtivosti, vo lidský snaze povyšovat se nad Přírodu, vo zpupnosti minimalistickýho ducha, vo neschopnosti přiznat si, že hovno jsem a marcipán že ze mne nikdy nebude a prostě ne Klausova, ne Havlova, ale NAŠE planeta a když jsem tohle včera přednes Džesice na výčepu, tak chvíli mlčel, nehejbal se, pak se dlouze napil, kouk se do mejch nádhernejch modrejch očí a já cejtil to teplo v tvářích a přeskupující se mimický svaly do stydlivého úsměvu a Džesika se nadech a řek, že takovýho čuráka, jako jsem já, fakt ještě neviděl, a že bych měl změnit medikaci, nebo že za mým psychoušem zajde sám a já seděl na výčepu a svět se mi zhroutil a polykal jsem slzy a snažil jsem se na sobě nedat nic znát a pak, jak když se votevřou nebesa, jo bratři a sestry, PAK mi to docvaklo a měl jsem to a držel jsem svou šťastnou myšlenku a poučení z celé bajky se objevilo náhle a bez varování jak dojebanej exekutor a jo jo jo a mám ten klíč v ruce a kurva já to fakt dal a poučení je prostě v tom, že pokud chcete bejt za čuráky, pište bajky.

Tačvúd je doma. Velká sláva a tak. Fakt jako prima. Dnes bude prej vo malounko teplejc, než bylo včera. A bude to pokračovat. Vzestupnej trend. Jo, jaro se sem sere a zastavit se nedá. Je to naprosto skvělý.

To je vše.







Zařazeno v kategorii Četba na pokračování





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička