Hook 12-06-13


12. června 2013, autor skraloup13,



Hitler byl abstinent a prohrál válku, Churchill pil a vyhrál ji, což je argumentace na obhajobu nezřízenýho lití skvělá, i když spíš než obhajoba toho bejt denně na sráč je to spíš smutná výpověď o tom, kdo takovouhle píčovinu vypustí a možná bysme mohli my vod Hooka zmatenému Taťkovi Miuošovi v tomhle pomoct, když už chce obhájit bezbřehý alkoholismus a Džesika povídal, že zná jednoho, co chlastal děsně, lil do sebe Enzián s Alpou a v deset dopoledne byl na šlupky, nějakej Kmoníček že to byl a domlouval se se sousedem, že půjdou ráno na procházku a soused abstinent stepoval ráno před barákem a Kmoníček na hadry spící v předsíni na jekoru a soused šel sám a dole u Žlutejch lázní ho pokousaly labutě, který chtěl krmit a z toho že plyne, že Kmoníček byl díky svému alkoholismu nedotčenej a zachráněnej, zatímco soused abstinent byl samej cucflek a hojilo se mu to dlouho, akorát že mně tohle přirovnání, tenhle poučnej příběh přijde nějakej divnej, protože znám lepší, tedy byli dva, co se neznali a jeden lil a druhej ne a divný byli oba a pak jsem se napil a pointu jsem zapomněl a naštěstí se přihlásil o slovo Mára a zachránil mne od blamáže a povídal, že on osobně si myslí, že chlastat by se nemělo, akorát že průser je, že je to tak dobrý a navíc, pokud si něco odříkáme, tak pak většinou potají se odříkaným nalejem až po hrdlo, jelikož odříkanýho největší krajíc a pak si dal ještě jedno a abych se v tom moc nezamotal, alkoholismus prostě nemáte šanci obhájit, tedy spíš než se snažit okolí vysvětlit, že když někde házíte na veřejnosti tlamu, máte pro to děsně ušlechtilej důvod, tedy spíš se snažit bejt nenápadnej a neupozorňovat na sebe, akorát že slovní spojení „nenápadnej Miuoš“ je kontradikce, tedy protimluv jak kráva, protože Miuoš je taková prima venkovská almara, nepřehlédnutelná a vyřezávaná a svá a jako co, každej máme svý mouchy a spíš než že je Miuoš tak nějak permanentně nacucanej mne zajímá to, co bude, tedy že jak řek, že těch prvních sto dní na Hradě byl jen takovej rozjezd, že teď to teprv bude fičák Emile, tak tohle mě interesuje moc, protože já miluju, když se mejdlo roztočí jak odjištěnej řetězák, když to jede a všeho je dost a jeden se baví a brzdy zapomenutý někde na zastávce a až se to třeba rozjede ve Španělským sále a všichni budou za Zorra a kastaněty a flamengo a zabijačka a všude plno švestek, přepálenejch, ty jo, docela jim, myslím těm nahoře, závidím, protože já bych chtěl taky, akorát nevím, jestli bych to vydržel, protože tihle lidi, co nás vedou, jak jsem už kdysi psal, jsou ukutý ze zvláštního materiálu a i když to určo není adamantium, je to něco hodně podobnýho a dnes ráno si v buse dva povídali, že aby jeden zhubnul, musí ujít deset tisíc kroků, akorát že nevím, za jak dlouho, protože jsem vystupoval, ale kdyby šlo jen o ty kroky, tak to dám u Hooka zhruba za tři měsíce, protože z výčepu na hajzl a zpátky je to kroků dvacet až třicet, podle toho, v kolik hodin to jdu.

Tačvúd s Gekonem na mne ráno koukali jak z jara. Koukali tak proto, že jaro je už konečně tady. Děsně mne to těší. Bude vyrovnaně, s absencí deště, bude svítit sluníčko a bude tak nějak fajn. Se těším, až se odpo stavím na jedno Na půl cesty, sednu si a budu pozorovat cvrkot.

To je vše.







Zařazeno v kategorii Četba na pokračování





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička