Hook 19-06-13


19. června 2013, autor skraloup13,



Včera jsem se málem upek a klika je, že klimča v autě a ve firmě funguje bez kazu, takže omdlívám pouze na volném, ničím a nikým nechráněném prostoru a jak je teď ten velkej hic, tak je po aféře, protože kdo by měl sílu se rozčilovat nad nějakejma vládníma gaunerama, protože když se mi vaří mozek a jazyk drhne a drolí se o vyschlé patro jak stará oprýskaná korková zátka vo šmirgl číslo pět, tak nemáte pomyšlení na nic, a pouze koukáte, kde točej, kde točej svižně, kde nejsou fronty, kde jim to odsejpá a stoupnete si k výčepu a nehnete se a celé dlouhé hodiny, s hlavou v záklonu, s očima lehce přivřenýma a s ohryzkem neúnavně kmitajícím lejete a lejete a lejete, protože co jinýho smysluplnýho se taky v tomto rozehřátém čase dá dělat, že, a dnes žádný pseudorozbory a žádný urážení, žádná expresiva, žádné ataky nikoho, protože tropy jsou mezi náma a já spíš přemejšlím, jestli půjdu Na půl cesty procházkou ze Zelenýho rpuhu už hnedle po obědě, nebo jestli počkám až do třinácté, protože třinácka je mé šťastné číslo a fakt jsem dobře naladěn a smířliv a pojď ke mně, ty starý brachu, co jsme si to jsme si a budem na sebe hodní, akorát co mne sere je ten čurák z Eraclee, což je osada v Itálii, kterej tam vydal vyhlášku, že když na pláži postavíte hrad z písku, dostanete pokutu jak kráva a voni vůbec se v tej Itálii pomátli, tedy posrali v letu, protože v Letici dostanete flastr za věšení mokrejch ručníků na balkóně, v Trapani za lízání zmrzliny a v Římě za svačení venku a tohle fakt nepobírám, tohle vymejšlení píčovin, stejně jako nepobírám ty skvělý velký drahý betonový květináče, co si s nima radní z pětky zahnojili čtvrť a teď se nemůžou dohodnout, jednak co s nima a pak, kterej z nich je ten zmrd, co tohle spískal a zatím jich většina stojí u Lihovaru, na trávě, což je dokonalý a jsou v nich bonzaje, jelikož Anděl a potažmo celej Smíchov má družbu s japonským Osakem, tedy v betonovejch rakvích jsou jakýsi ministromky, který byly díky družbě zadarmo, akorát že se platila doprava, osm mega, protože s nima letělo prvák zvláštní éro a druhák letělo dvakrát, protože v Osace k těm sazenicím zapomněli přibalit návod a mezi náma, ten druhej let byl zbytečněj, protože japonsky na Smíchově čte akorát moravský šogún Pitomio, když jím projíždí a pak, ony ty stromky skoro všechny uschly, až na jeden, protože prej byly vystreslý a taky že nesnášej smog, i když původně to celý bylo myšleno tak, že zeleň v rakvích sníží emise v ovzduší a ten poslední, co neusch, neusch proto, že dřív než stih uschnout, ho nějakej poberta seknul a prostě ty betonový rakve je voser skvělej a já tyhle dada akce miluju, protože tohle dokáže vymyslet pouze mozek znamenitě jinej, než jsou mozky většiny obyvatel této přemýšlivé země a voni tam na radnici na pětce musej hulit v děsným tempu a docela by mne zajímalo, co s těma betonovejma zkurvencema budou dělat, protože narozdíl vod afér našich roztouženejch a rozhicovanejch metrosexuálů tohle jen tak nevyšumí, neb je to velký jak barák, odnýst v kapse to nejde a schovat pod něco taky ne a já vím, že dnes jen tak poskakuju po povrchu jak placatej kamínek napodobující na vodní hladině rozpustilou žabku, že nejdu pod povrch, že jsem opominul nelítostné, nic si nenalhávající sondy do čehokoliv, do čeho de vrtat, ale fakt tohle počasí jednoho chlácholí a uspává a zklidňuje a snad jen na konec taková drobnost – bejvalej velkej Taťka Venda měl včera na Novotného lávce jakejsi brainstorming, sám se sebou, za přítomnosti zapnutejch diktafonů (by mě zajímalo, co z toho hekání pak doma novináři přepsali) a mimo jiné řek, že my, jako národ, degenerujem, a tady bych se chtěl ohradit, jelikož neplatí, že když se u jednoho odmaskuje demence, znamená to, že tou demencí trpí i okolí. Fakt Vendo neser.

Tačvúd s Gekonem uvařený jak brambory na loupačku. Musel jsem jim dát do sklenice kostku ledu.

Dnes bude hic. Jen totální najva by si moh myslet, že bude chcát. Musíme to přežít.

To je vše.







Zařazeno v kategorii Četba na pokračování





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička