Kam se poděly babičky?

18. října 2010, autor Eva,

Možná se ptáte, kam se poděly babičky, které vyzvedávají vnoučky ze školky, které v pestré zástěře a v šedivém drdolu stojí u sporáku, pečou štrúdl, vyvářejí, každou neděli vás pozvou na oběd, jsou nastartované kdykoliv hlídat a vůbec plnit všechna vaše přání. Mají totiž moře času, který si krátí štrikováním či háčkováním u televize. Neodpovím vám slovy Cimrmanů: „Neschovaly se děti, umřely!“

Ne, babičky neumřely, pořád jich tu straší dost, jen se jaksi transformovaly v bytosti, které musí zvládnout milión věcí a ještě se tvářit jako dobračiska. Dnešní ženy ve věku babiček pořád musí pracovat a ještě dlouho pracovat budou, neboť věk odchodu do důchodu se neustále zvyšuje.

Navíc jsou na trhu práce velmi znevýhodněny, protože mladí vipáci se na ně dívají jako na neproduktivní a neflexibilní báby po přechodu, které neumí pustit komp a nevědí, co to jsou widle, router, nick, regnout či zalajkovat a že „tučňáci“ jsou uživatelé Linuxu. A tyto novodobé babičky si musí od těch mladých smradů v zaměstnání nechat leccos líbit, přestože umí s počítačem, řídí bravurně auto a díky životním zkušenostem dokážou být mnohdy kreativnější a nápaditější než holky, co právě vylezly ze školy.

Není nic neobvyklého, že žena kolem padesátky má kromě maminky ještě babičku. A také děti, které si už pořídily vlastní děti.

Jedna moje známá, budeme jí říkat Katka, to má přesně takto nastaveno. Její 92letá babička upadla na zem a ošklivě se zranila na hlavě. Přes chirurgii, neurologii, psychiatrii nakonec skončila v domově důchodců, protože její 70letá dcera, maminka Katky, která žije na vesnici cca 15 km od města, se o ni nedokáže postarat. A tato Katka má dceru, svobodnou matku, které se narodil synáček už na gymplu.

A Katčin „běžný“ den vypadá tak, že po práci běží do lékárny mamince pro léky, doveze je do vsi, pak skákne do důchoďáku omrknout babičku, přiveze jí balené vody a ovoce, udělá nákup, fofrem domů vařit večeři pro manžílka, a když už je servaná jak samice, přijde dcerka, aby pohlídala Filípka, že chce jít s kámoškama do kina.

Jasně, trochu přeháním, pro léky nejezdí každý den, do domova důchodců také chodí jen dvakrát týdně. Ale ty dny probíhají hodně podobně a Katka si stěžuje, že už toho má nad hlavu, že k ní všichni pořád vztahují ruce, pořád něco chtějí. A že by se nejradši sebrala, vypadla z toho kolotoče, zalezla někam do hotelu a spala a spala. Nejednou se přistihla, že má svých „milovaných“ plný zuby.

A co vy? Těšíte se, až budete obskakovat několik generací najednou, večer padat únavou na hubu a ještě poslouchat, co práce mají mladé matky? Anebo už v tom jste až po uši?

Zařazeno v kategorii Ostatní literatura, Postřehy

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a