Hook 24-10-13

Protože absolutně nestíhám, jelikož musím odjet kamsi daleko, nezvládám dnes nikoho urazit.
Ale abych po sobě nezanechal prázdno, dám sem jednu kapitolu z Osudových rozchodů, což je svěží příběh červenější, než ta nejčervenější knihovna.
Berte to, bratři a sestry, jako takový oddech, jako takový milý úkrok od dehonestací.
Jinak ale pro ty, co dočtou a budou mít pocit, že jim někdo zrovna ošklivě ublížil – zítra urazím všechny, na který si vzpomenu. Slibuju.

OSUDOVÉ ROZCHODY – KAPITOLA 22.

Perex:

V sedmnácté kapitole došlo k dramatickému, ale očekávanému usmíření Leony s Klárou. Obě ženy se poté odebraly na svačinu. Kuchařka jim připravila dezert s tuňákem. Leona tento pokrm milovala a ani Kláře nebyl proti chuti.
Bohužel se stala tragédie. V Klářině dezertu byla zapomenutá kost, kterou zpracovatel tuňáků, firma „Fish“ přehlédla. Kost se Kláře nešťastně zabodla do hrtanu.
Záchranná služba přijela během několika minut. Leona za tu dobu se zakrytýma očima tiše vzlykala, zatímco Klára se marně pokoušela nadechnout. Lékař Kláře píchl kalciovou injekci a poté ji se zapnutou výstražnou sirénou odvezl do nemocnice.
Osmnáctá až jednadvacátá kapitola pak pojednává o tom, jak se Klára pomalu zotavuje. I když jde o otázku života a další existence bez hendikepu, působí tyto kapitoly dosti popisně, a ne pro každého by byly záživné. Proto je vypouštíme.
V době, kdy byla Klára hospitalizována, se za Leonou několikrát stavila Margita, ale byly to návštěvy veskrze a pouze společenské, neb Leona nebyla schopna jakékoliv konverzace.
V myšlenkách se stále zaobírala Klárou a přemýšlela, kde udělala chybu. Vyčítala si, že, měla být pozornější, že se měla více zajímat o to, zdali je tuňák bezvadně vykostěn. Byla rozhodnuta na firmu „Fish“ podat žalobu a byla odhodlána onoho bezcharakterního výrobce existenčně zničit.
Do děje vstupujeme v okamžiku, kdy pohodlný sanitní vůz přiváží Kláru, jíž po pobytu v nemocnici čeká zdlouhavá rekonvalescence ve vile.

Před vilou s téměř nepostřehnutelným zhoupnutím zastavuje sanitní vůz. Vylézá řidič a pomáhá Kláře vystoupit. Klára je bledá, pohublá, vysílená. Její hluboké oči se ztrácejí za slunečními brýlemi. Na hlavě má šátek s kresbou hnízdících kormoránů, který jí při jedné návštěvě v nemocnici přinesla Leona.
„Ach Kláro!“ Leona s výkřikem vybíhá z branky. Obejme radostně Kláru, která se zapotácí a málem upadne.
„Ach promiňte,“ řekne provinile a s úlekem Leona. Ještě aby si Klára přivodila nějakou nešťastnou distorzi, nebo dokonce frakturu.
Leona ji pustila z obětí. Řidič, který při přivítání skromně poodstoupil stranou, jen s námahou a na poslední chvíli zachytává nikým nedrženou Kláru, jíž se podlomila kolena a klesá na dlážděný chodník.
Leona se zděšením v hlase volá na služebnou, aby okamžitě přinesla křeslo. To polstrované, z modrého pokoje. Leona věděla, že ono křeslo je Klářino oblíbené.
Služebná s námahou a zarudlou tváří přivlekla křeslo. Klára do něj nyvě klesla, sklonila hlavu na stranu a zavřela oči.
Křeslo nebylo pojízdné, ale řidič sanitního vozu byl naštěstí statný chlapík. Ostatně, povolání, které vykonával, si vyžadovalo dokonalou fyzickou kondici. Donesl Kláru i s křeslem do salónu. Posadil ji k oknu, tak, jak Leona přikázala.
„Jste spokojena, drahá, s umístěním křesla?“
Klára se na Leonu krátce zadívala, a pak přikývla.
Leona se spokojeně usmála a poděkovala řidičovi. Chtěla mu i podat ruku, ale pak si to rozmyslela. Místo toho vzala z porcelánové mísy na stole hrozen vína a vložila si jeden plod do úst. Řidič s úklonou odešel.
Leona počkala, až se za ním zavřou dveře, a pak se otočila ke Kláře. Ta, ač zcela vysílena, poznala, že Leona chce říct něco důležitého. Něco hodně osobního. Z posledních sil pozvedla hlavu a zpříma se podívala na Leonu.
„Kláro,“ řekla Leona. „Musíte se šetřit.“
Klára s úlevou přikývla a pokusila se o úsměv. Pak jí hlava klesla na rameno. Leona ji přikryla vyčiněným ovčím rounem a odběhla připravit posilující bujón. Byla rozhodnuta o Kláru pečovat, dokud nebude zcela v pořádku.

Tačvúd s Gekonem brečeli jak želvy, když sem jim tuhle část četl.
Dnes bude hezky, akorát že odpo bude chcát.
To je vše.