Z Prahy – den druhý


9. dubna 2015, autor Eva,



Po malé rodinné oslavě nasedáme ráno na kola a vyrážíme od Slávie směr nádraží Vršovice. V jízdním pruhu pro cyklisty cesta plyne opět v pohodě, akorát na semaforech nám občas nefunguje synchronizace, manžel stačí projet, ale mně už bliká červená. No tak za křižovatkou počká, není žádný stres.

 

Při jednom čekání před semaforem jsem si uvědomila, že se držím střechy vedle stojícího auta, což řidiči úplně nesnášejí, tak jsem se s leknutím pustila, zapřela se o obrubník na druhé straně a omluvně se zahleděla do vnitřku auta. Řidič se směje a dělá na mě vstřícné gesto – ne nebyl to vztyčený prostředníček. No jo ženským se leccos promine.

 

Na nádraží si kupujeme Lidovky a čteme je na peróně, já si z nich zrovna uzmula část, kde nějaký pisálek – tomuto pánovi nelze říkat novinář – vyplodil oslavnou ódu na Babiše (6.9.2014 pokud byste chtěli googlit). Později si z tohoto článku dělali srandu v Reflexu a já jsem zalitovala, že jsem onu pasáž hodila na nástupišti hned do koše, mohla to být úsměvná památka.

 

Do Benešova jedeme courákem, pozoruji lidi, jsou to trochu jiné typy, než obvykle nasedají do rychlíku Praha – České Budějovice přes Benešov, je evidentní,  že jedou z práce, a ne ze zábavy.   Benešovské nádraží se nezdá, ale je docela velké, neboť na sebe čekáme každý před jiným východem a nevidíme se. Když tam čučím drahnou chvíli, popojedu k dalšímu východu, zde vyzvednu manžela a můžeme vyrazit směr Konopiště.

 

Kousek za Benešovem najíždíme na cyklostezku, která je lemována stromy až k sídlu Ferdinanda d´Esté, který nám tak zašmodrchal dějiny. Aspoň k zámku se samozřejmě jedeme podívat. Je to pořád nahoru, zámeckou zahradou neprojíždíme, už ji známe, rovněž tak do zámku nemusím. Moje kamarádka z Benešova tam kdysi dělala průvodkyni, takže trofeje z Ferdinandových loveckých jatek si ráda odpustím.   

 

Zámek zrovna opouští svatebčané, poprosím rodiče jedné dívenky, zdali si ji mohu vyfotit.  Rodiče souhlasí, holčička moc ne, protože kouká jako malá Wednesday z Adamsonových. Ale je rozkošná (ostatně to byla Wednesday taky):

 

družička

 

V hradním příkopu mají medvěda:

 

medvěd1

medvěd2

 

Je sledován davy návštěvníků:

 

lidičumínamedvěda

 

A sokolníci zde mají přehlídku dravců, zástupce těch nočních zaplaťpánbůh nechybí:

 

vyr

 

Mně se líbil orel bělohlavý:

 

orelbělohalvy

 

V zámecké oboře chovají (pozor: nepěstují, ale chovají, pěstuje se jen řepa) k radosti malým dětem daňky.

 

daněk1

 

daněk2

 

Hned naproti je hospoda, kde nabízejí zvěřinu. Je to trochu morbidní, doufám však, že předkládají jídla z jiných zvířat, než z těch, která mají v oboře. Manžel si dá jelení, já kuřecí, protože zvěřinu nejím.

 

Z Konopiště na Vatěkov a odtud pořád a pořád do kopce.  Mnohokrát jsem projížděla tuto trasu autem a teprve na kole si uvědomíte, jaký krpál to je.  Po pravé ruce míjíme Neštětickou horu – 536 m. Odtud je to je mírná houpačka až do Neveklova. Stačím jen vyfotit Chvojínek:

 

Chvojínek

 

V Neveklově si dáváme v hospodě pauzu, říkáme si, že už toho máme plný kecky, moc jsme se nevyspali a tohle stoupání z Vatěkova nám dalo zabrat.

 

Z Neveklova je to už po obvyklé trase, kterou si dávám, když se chci projet na kole ze Sedlčan: Spolí – Vlkonice – Křečovice – Velběhy – Osečany.

 

 Fotky žádný, nenapadlo mě fotit kousek od domova. Ale stálo to za to.  

 

  

 

 

 

 

  

 

 

 







Zařazeno v kategorii Postřehy, Reportáže, cestování





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička