Cyklo Jižní Tyrolsko – 2. den – 4. července 2017 – Viums – Natz – Elvas – Brixen – Klausen – Waidbruck – Bolzano


16. července 2017, autor Eva,



Snídaně se podává už od sedmi, a když tam s Mirdou zhruba před tři čtvrtě na osm dorazíme, tak na snídaňovém švédském stole je toho poskrovnu. Pro nás dva to bohatě stačí, ovšem pršut je už pryč. Zřejmě v napěchovaných houskách, s nimiž některé účastnice zájezdu odcházejí z jídelny.

 

Z Viumsu jedeme přes Natz a Elvas a na křižovatce se před námi rozprostře Brixen jako na dlani:

 

Z vyhlídky sjíždíme prudkými serpentinami dolů do města. Jedu pomalu, abych všechny ty zatáčky vybrala, jelikož nemám hydraulické brzdy. V duchu obdivuji všechny, kteří toto včera jeli nahoru. Asi bych to nedala. Ten kopec je strašný.

 

Martin nás provede na kole městem – vidíme toho hodně, vyfotit nestačím nic. V cukrárně na náměstí zase "ranní" a "čekací" kafe. Zaujme mě zde kašna, vlastně kamkoliv přijedu, fotím nejradši kašny, asi na kašnách ujíždím:

 

 

Za Brixenem najedeme na cyklostezku podél řeky Eisack. Je to pořád mírně z kopce, nahodíme velké talíře a můžeme si užívat radost z rychlé jízdy. Je zde hodně tunelů, což mě baví. Je zde příjemný chládek a vlhko.

 

V městečku Klausen jsme chtěli do hospody, ale všude už sedí lidé z našeho zájezdu. Vyfotím aspoň kašnu, co taky jiného, že:

 

A ještě hrad Branzoll nad městem:

 

Kousek za Klausenem se vypíná klášter sester benediktinek Säben. Stojí na kopci jménem Svatá Hora a je to jedno z nejstarších poutních míst v Itálli.


Údolí řeky Eisack zachytil na svých obrazech také Albrecht Dürer. Nedivím se mu:

 

 

Projedeme kolem městečka Waidbruck a na mostě pořizujeme nezbytné skupinové fotografie. Vzadu je vidět zámek Trostburg. Radši dám něco bez lidí, naše "pózovací" fotky jsou ryze soukromé:

 

Dřevěné mosty přes Eisack jsou půvabné:

 

Hned u řeky je příjemná hospoda pro cyklisty, kde si dáme oběd. Obsluhují zde české servírky, resp. česká manželka italského majitele a její příbuzná. Kousek před Bolzanem lemují cyklostezku skulptury s různými zvířecími motivy. Ryba má moc hezké pozadí:

 

Čím více se blížíme k Bolzanu, tím častěji nás plakáty upozorňují, že v archeologickém muzeu je uložen ledový muž Ötzi. Leží v místnosti o teplotě -6 stupňů Celsia a vlhkosti vzduchu 98 procent a je chráněn 8 centimetrů silným bezpečnostním sklem. Ötziho našli dva němečtí turisté na rakousko-italské hranici. Byl převezen k výzkumu na univerzitu v Innsbrucku. Jenomže Italové tvrdili, že Ötzi byl nalezen u nich a začali se o ledového muže s Rakušany hádat. V roce 1991 byl proveden přezkum, který dal za pravdu Italům. Podle uspořádání hranic v saint-germainské smlouvě byl Ötzi nalezen v Jižním Tyrolsku, takže ho pak převezli do Bolzana.

V Bolzanu jsem stihla hodně fotek, protože jsem nejdříve čekala, až ostatní dolížou zmrzlinu na náměstí "Piazza Walther", a pak jsme docela dlouho seděli v hospodě u tržnice. Vyberu jen některé.

 

Socha německého středověkého básníka Walthera von der Vogelweide, po kterém se náměstí "Piazza Walther" jmenuje:

 

Na tomtéž náměstí se nachází gotická katedrála Nanebevzetí Panny Marie:

 

Ulička vedoucí k tržnici:

 

Trhy v Bolzanu jsou vyhlášené:

 

 

 

 

 

V pivnici na rohu tržnice nás obsluhuje moc hezká servírka, tak ji požádám o foto:

 

Pozoruji cvrkot kolem. Fascinuje mě mumraj chodců, kol a aut v úzkých uličkách. Není zde vyznačeno, co je silnice, co je chodník. Nejsou zde žádné pěší zóny, žádné zákazy, příkazy a omezení. Projíždějí zde auta, do toho se motají cyklisté a chodci, lidé se však s každou dopravní situací bez problémů vypořádají a jsou k sobě mimořádně ohleduplní. Bez křiku a bez trapných posuňků a vztyčených prostředníčků. Ostatně podívejte se sami:

 

 

 

Také jsem nikde neviděla, že by cyklisté nosili helmy, a to ani děti. Podle helmy na hlavě tak bezpečně poznáte cizince. Autobus stojí na parkovišti nedaleko Sparu. Zatímco Martin a kluci nakládají kola, nakupujeme italské víno na večer. Bylo excelentní.

 

Na závěr si dovolím ještě malou poznámku. Ženský, co jezdíte na kole jenom v podprsenkách, co nejste nejmladší a co nemáte zrovna figuru jako Sharon Stone, když jdete do hospody, něco si přes sebe hoďte. A to i přesto, že podprsenka je sportovní a restaurace zahradní. Fakt to nevypadá hezky.

 







Zařazeno v kategorii Postřehy, Reportáže, cestování





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička