Čas míjí láskou, láska míjí časem…

Čas míjí láskou, láska míjí časem,
tak už to občas dneska chodívá,
že je to navždy, tehdy myslela jsem,
leč co je krásné, často končívá…

Nebesa pláčou, nám se potí oči,
naposled sevřels mne v své náruči,
pohled tvůj za mnou víc se neotočí,
i s tímhle holka žít se naučí…

Vzpomínky zblednou, zbude jen to krásné,
snad smutný úsměv vzbudí po letech,
na nebi září hvězdy stříbrojasné,
a možná s jiným zrychlí se můj dech…

Život jde v kruhu, štěstí střídá smutek,
dnes vidíš duhu, zítra přijde žal
a člověk od všeho tak rád by utek,
však to by novou lásku nepoznal…