Literární web Sůvička
Jak se Kallistó a její syn Arkás dostali na oblohu v podobě medvědů
Eva
Pojednávaná souhvězdí: Velká medvědice (Ursa Maior), Malý medvěd (Ursa Minor), Vlk (Lupus), Pastýř (Bootes), Honicí psi (Canes Venatici)
„Dones ještě víno,“ rozkázal otrokovi arkádský král Lykáón a mrštil prázdným pohárem do kouta. Odhodil právě okousané žebro, otřel mastná ústa a žádostivě se zahleděl na svou dceru Kallistó. Krásná dívka prudce vstala a kvapně odešla. Uchýlila se do svých komnat a poručila mladé thrácké otrokyni: „Odvedeš krále do jeho lože a budeš mu po vůli.“
Stále se opakující scénář. Chlípný otec se opil a pokoušel se ji znásilnit. Pokaždé mu nastrčila jednu ze svých otrokyň či sličného otroka, král se sexuálně uspokojil a usnul tvrdým opileckým spánkem.
Kallistó se rozhodla. Už nechce žít v paláci, kde se obden konají opulentní a rozmařilé hostiny, kde se všichni neustále opíjejí, kde vyvrcholením těchto trachtací je ponižování a zneuctění mladých a pohledných sloužících, kde se musí skrývat před vlastním otcem, který jí je odporný. A když se ji nepokoušel připravit o panenství prostopášný vládce Arkádie, pronásledoval ji někdo z jeho podroušených hostů.
Ne, už to tu nevydrží, už nedokáže snášet otcovu zvůli! Utekla tedy z paláce, který jí byl až doposud jediným domovem, a bezcílně se potulovala po kraji.
Zastoupila jí cestu ztepilá a pohledná žena v podkasaných splývavých šatech, loveckých sandálech a zlatým lukem přes rameno.
Oslovila ji: „Vím, před čím utíkáš. Přidej se ke mně a budeš pod mou ochranou.“
„Kdo jsi spanilá paní?“ překvapeně se otázala uprchlice.
„Bohyně lovu Artemis,“ usmívala se ta krásná povzbudivě.
„Ráda se k tobě připojím, nakonec nic jiného mi nezbývá. Nemám kam jít, nemám na světě spřízněnou duši,“ zašeptala princezna a smutně sklopila hlavu.
„Postarám se o tebe, nebudeš litovat. Ale musíš mi něco slíbit.“
Kallistó zvědavě vzhlédla a z jejího pohledu vyzařovala nevyřčená otázka.
„Navždy si zachováš svou čistotu a nikdy neprojevíš zájem o žádného mužského tvora,“ kladla si podmínku bohyně, z tváře jí zmizel úsměv a vystřídala jej úzká linka přísně stažených rtů.
„Po všem, co jsem prožila, ti toto s radostí slíbím,“ ulehčeně vydechla. Podmínku považovala za neobvyklou, ale snadno splnitelnou.
A tak se Kallistó začlenila do Artemidiny lovecké družiny. Naučila se střílet z luku, štvát a zabíjet zvěř.
Arkádskou princeznu a jejího zvrhlého otce měl už dlouho na mušce samotný vládce Olympu, Zeus. Tyranského panovníka proto, že se rouhal a vysmíval všem, kteří věřili v bohy. Kallistó proto, že se mu velmi líbila a chtěl se jí zmocnit. Číhal na správný okamžik, kdy bude jeho žárlivá manželka Héra zaneprázdněna a žádoucí Kallistó nebude v doprovodu svých družek.
Vhodný okamžik nastal, když se Héra zapovídala s nymfou Echó a Kallistó zamířila do háje zralých fíkovníků. Zeus věděl, že kdyby jej spatřila jako muže, ihned by prchla a zburcovala ostatní dívky z družiny. Zeus se proto proměnil v bohyni Artemis.
Utrhnul několik šťavnatých plodů a zjevil se před vytouženou kráskou: „Ochutnej tyto, má milá, jsou ze všech nejsladší.“
„Děkuji, má paní, také máš tak ráda fíky?“ poděkovala nic netušící Kallistó.
„Ano, je to má oblíbená pochoutka,“ řekl Zeus a vzápětí se vrátil do své mužské podoby.
Vrhnul se na Kallistó, serval z ní lovecký šat a znásilnil ji. Dívka byla tak zaskočena nenadálou proměnou bohyně v boha a bleskově rychlým atakem, že se nevzmohla na žádný odpor. Ani křičet nedokázala.
Když Zeus ukojil svou touhu, jen ucedil: „Nikdy jsi mě neviděla, jinak poznáš hněv bohů.“ A zmizel stejně tak rychle, jako se objevil.
Zneuctěná Kallistó se nikomu nesvěřila se svým strašlivým zážitkem. Po pár měsících se zděšením zjistila, že čeká s Diem dítě.
„Kallistó, vylez okamžitě z vody, chci s tebou mluvit,“ poručila Artemis. Děvčata z její družiny se koupala v lesním jezírku a bohyni se zdálo, že jedna z nich má podezřele zakulacené bříško.
Kallistó se přiznala, že je těhotná, avšak neprozradila s kým. Bála se pomsty boha Dia.
„Porušila jsi svůj slib, že zůstaneš navždy pannou. Odejdi z mé družiny, nechci tě ani vidět,“ vyhnala nešťastnou dívku bohyně.
Zoufalá a bezradná Kallistó bloudila lesem, nevěděla, kam se vydat, co dělat. Ujaly se jí horské nymfy a uchýlila se do jejich příbytku. Porodila syna Arkáda. Sotvaže chlapec udržel luk a kopí, matka jej naučila lovit.
„Cože?“ zahřměla Héra. „Jak to, že mi to říkáš až teď?“ vyčinila Hermovi.
Posel bohů a Diův syn Hermés viděl, jak se otec zmocnil Kallistó, ale nikomu nic neřekl. Ne proto, že by se snažil nejvyššího boha krýt, ale protože on sám byl bohem podvodníků a zlodějů a známým pletichářem. Když Arkás trochu povyrostl, vychytrale usoudil, že nyní nadešla ta správná chvíle vše prozradit Diově manželce, neboť její hněv bude dvojnásobný.
„Dozvěděl jsem se to teprve nyní od satyra, který bydlí v jeskyni nedaleko jejich úkrytu,“ lhal úlisně Hermés a v duchu se těšil na Héřinu pomstu.
Rozlícena Héra vtrhla do lesa, právě když Kallistó sundávala oko z uloveného zajíce. Popadla ji za vlasy a prudce s ní smýkla o zem.
Zasyčela: „Tak ty jsi ta lovkyně, co ošálila mého muže? Chceš lovit? Až do své smrti budeš muset lovit a budeš lovena!“
A proměnila Kallistó v obrovskou medvědici s mohutnými tesáky, silnými ostrými drápy, zažloutlým bělmem a krvelačným pohledem. Tento příšerný netvor se stal postrachem honáků a psů.
Arkás oplakal svou matku, domníval se, že se stala obětí divé zvěře. Vychovávaly ho horské nymfy a chlapec lovil zvěř pro sebe i pro své opatrovatelky. Do horského obydlí dorazily zvěsti o ukrutné medvědici, která trhá a požírá vše živé. Arkás si vyrobil velký oštěp, ostrý tak, že se jeho hrotu nedalo dotknut. Byl připraven na setkání s obávaným tvorem. A stalo se, co se muselo stát. Na lovu Arkás stanul tváří v tvář strašné medvědici. Celý se zachvěl, netušil, jak je obrovská. Kallistó okamžitě poznala svého syna. Chtěla mu říci, ať se jí nebojí, že mu nic neudělá, ale z hrdla se jí dral jen hrůzostrašný zvířecí řev.
Arkás zamířil oštěp a chystal se proklát jí srdce. V tom zasáhl Zeus. Trápilo jej, že Héra proměnila jeho milenku v medvědici, ale nemohl s tím nic dělat. Bohové nedokázali rušit kletby ostatních bohů. Mohli je pouze svými vlastními činy zmírňovat. Zeus nemohl dopustit matkovraždu, a proto proměnil svého syna v medvěda. Uchopil oba medvědy za ruku a přenesl je na oblohu. Od té doby září jako souhvězdí Velká medvědice a Malý medvěd.
Král Lykáón pokračoval ve zhýralém životě a bezuzdných pitkách. V opilosti vykřikoval: „Hlupáci, myslíte, že bohové jsou vševědoucí? Že jsou lepší než já? Já jsem váš bůh, mně se budete klanět, mě budete poslouchat.“
Zeus se rozhodl, že jej za takovou kromobyčejnou zpupnost a nadřazenost potrestá. Sestoupil na Zemi v podobě obyčejného smrtelníka. Oznámil prostým lidem, že je ve skutečnosti bůh. Lidé mu uvěřili a začali jej uctívat. Nosili mu dary a modlili se k němu.
Král Lykáón se dozvěděl, že nedaleko jeho paláce sídlí poustevník, který o sobě prohlašuje, že je bůh. Rozkázal: „Přiveďte sem toho drzouna, dokážu vám, že to žádný bůh není.“
Otroci splnili jeho rozkaz, dovlekli poustevníka do paláce a ranami a kopanci jej donutili, aby poklekl před králem.
„Ty tvrdíš, že jsi bůh. Tak to bys měl být vševědoucí. Nebo ne?“ výsměšně zakřičel arkádský panovník.
Zeus neodpověděl, jen se pohrdavě ušklíbl.
„Zvu tě zítra na hostinu, ať se ukáže tvá božská prozřetelnost,“ prohlásil potměšile král.
Zeus mlčky kývl. Mohl by jej potrestat už nyní, ale byl zvědav, co má proradný vladař v úmyslu.
Lykáón mu hodlal uvařit lidské maso, aby se poskvrnil zakázaným jídlem. Předpokládal, že to ten troufalec nemůže poznat. Ve vězení měl zajatce. Tento rukojmí měl být nedotknutelný a jeho život posvátný. Král však nedbal žádných pravidel o výměně rukojmích. V noci se potají proplížil do vězení a cizinci prořízl hrdlo. Rozsekal jej na malé kousíčky, část z nich upekl a část rozdrtil do omáčky.
Hostina začala. Věrolomný mocnář přežvykoval chléb a netrpělivě vyčkával, až se jeho host zakousne do pečínky.
Zeus smetl maso ze stolu a zahřměl: „Lidská zrůdo a ubožáku. Myslíš, že nepoznám, že jsi zavraždil nevinného člověka a předložil mi jeho maso?“
Nejmocnější bůh udeřil hromoklínem a zapálil královský palác, který za chvíli zcela lehl popelem. Lykáón se však stačil zachránit a utíkal do lesa.
Zde ho vládce Olympu dostihl, donutil kleknout na kolena a vyřkl ortel: „Nezasloužíš si žít jako člověk.“
Král se celý chvěl a chtěl prosit o slitování. Z úst mu však vycházelo jen zlovolné vytí, jak se postupně proměňoval ve vlka.
Drsnější popis Lykáónovy hostiny uvádí, že Lykáón zabil a předložil svému hostu novorozeně, nejhrůznější verze příběhu tvrdí, že to byl jeho vlastní novorozený syn, jiná verze zase, že vnuk. Po Lykáónově potrestání mu Zeus vrátil život.
Héra se nemohla smířit s tím, že na obloze září oba medvědi. Požádala boha moří Poseidóna, aby nikdy nenechal zapadnout obě souhvězdí pod obzor do mořských vln. Proto Malý medvěd a Velká medvědice nikdy nezapadají. A aby dokonala svou pomstu, poslala za nimi Vlka na oblohu.
Další báje a legendy:
Podle jiného výkladu Artemis přeměnila Kallistó v medvědici a zavolala na ni smečku psů, aby ji uštvali k smrti. Zeus na poslední chvíli zasáhl a vyzdvihl ji do nebe. Jiní tvrdí, že v medvědici ji proměnil sám Zeus, a Héra se dohodla s Artemidou, že na ni jako omylem uspořádají štvanici.
Další příběh vypráví, jak dospělý Arkas pronásledoval při lovu medvědici, o níž netušil, že to je jeho matka. Kallistó, aby si zachránila život, se schovala v chrámu v posvátném městě. Arkas tam vběhl za ní. Ani jeden z nich však nevěděl, že ten, kdo znesvětí toto místo, bude zabit. Zeus, aby je oba zachránil, přenesl Arkada na oblohu v podobě souhvězdí Pastýře (Bootes), resp. jeho nejjasnější hvězdy, která nikdy nezapadá a nese název Arcturus. Název této hvězdy pochází ze starořeckého Α – ALFA – ρκτούρος (Arktouros), což znamená strážce medvědice.
K samotnému souhvězdí Pastýře se vážou ještě další tři legendy. První z nich je spjata s hlavní hrdinkou našeho příběhu Kallisto proměněnou v obludnou medvědicí. Medvědice trhala ovce na pastvinách a pastýři byli proti ní bezmocní. Jeden z nich se však rozhodl, že pomocí honicích psů medvědici vystopuje a zabije. Pastýř a jeho dva psi neúprosně naháněli medvědici, ale marně. Medvědice zdárně unikala všem nástrahám. Nikdy ji nechytili, ostatně nebylo divu, byla to zakletá žena a byla velmi inteligentní. V tomto postavení můžeme všechny aktéry příběhu vidět jako souhvězdí na obloze. Pastýř drží na šňůře dva Honicí psy, kteří neustále pronásledují Velkou Medvědici při jejím putování kolem severního pólu.
Druhá legenda vypráví o rolníkovi jménem Ikarius. Navštívil jej bůh vína a vinařství Dionýsos v převlečení za obyčejného poutníka. Ikarius, přestože byl chudý, jej bohatě pohostil a Dionýsos mu za to věnoval sazenici vinné révy. Prozradil mu také, jak se víno pěstuje a jak se pak z hroznů vyrábí opojný nápoj. Ikarius založil vinohrad, sklidil hrozny a jako první člověk v Athénách vyrobil víno a bohužel jako první člověk se v tomto městě stal i obětí opilství. Pozval své přátelé rolníky, aby ochutnali jeho víno. Tento neznámý nápoj všem velmi zachutnal a pili ho, jako by to byla voda, hlaholili a veselili se. Ráno se však probudili opilí a otupělí, bylo jim špatně a bolela je ukrutně hlava. Protože rolníci nikdy víno nepili a netušili, jaké má účinky, domnívali se, že jim Ikarius podal nějaký jed. Rozzuřili se, že je chtěl otrávit, a nešťastného Ikaria zabili. Bůh Dionýsos jej pak přenesl na oblohu jako souhvězdí Pastýře.
Podle třetí z legend souhvězdí představuje chudého pastýře, který vynalezl pluh tažený voly. Demeter, bohyně plodnosti země, setby a úrody a rolnictví, byla tímto převratným vynálezem nadšena. Viděla, jak lidem ulehčil práci, a proto poprosila Dia, aby pastýře za odměnu přenesl na oblohu.
Souhvězdí v jiných kulturách :
Velká medvědice/Velký vůz
Souhvězdí Velká medvědice resp. Velký vůz, který se skládá z nejjasnějších hvězd Velké medvědice, je jedním z nejznámějších souhvězdí na obloze. Mnoho kultur dalo souhvězdí jméno, zde je výběr z nich: V severských zemích se mu říkalo Karlův vůz nebo Wodanův vůz. Římané viděli ve Velkém voze sedm volů (latinsky septem triones, sedm mlatců), kteří neustále obíhají kolem nebeského pólu), a Kyrgyzové spatřovali v tomto souhvězdí sedm vlků. V anglicky mluvících zemích se Velký vůz často označuje jako Big Dipper (Velká naběračka) a Francouzi v jižní Francii si toto souhvězdí představují jako Grande Casserole (Velká pánev).
Inuité vidí hvězdy Velkého vozu jako Karibu (sob polární). Arabové považovali korbu vozu za rakev, za níž kráčejí tři naříkající ženy. Rovněž severoameričtí indiáni před invazí bělochů nazývali čtyři hvězdy, které tvoří korbu vozu, Okuari (medvědice). Ve třech hvězdách na oji vozu, Alioth, Mizar a Alkaid, spatřovali Irokézové tři lovce pronásledující velkou medvědici.
Čínská tradiční kosmologie se soustřeďovala zejména na Slunce a Měsíc, jimž přiřazovala prvky jang a jin, a na planety, jimž přiřazovala pět prvků (oheň, voda, kov, dřevo a země). Na Slunci sídlil trojnohý černý pták a Měsíc obývali měsíční víla a zajíc, nacházel se tu také skořicovník a podle některých pověstí i žába. Z hvězdného nebe mělo velký význam souhvězdí Severní naběračky (náš Velký vůz nebo zadek Velké medvědice), podle směru rukojeti naběračky staří Číňané určovali roční období a čas. Toto souhvězdí bývalo zobrazováno též jako vůz s nebeskými hodnostáři.
Medvěda si v této části oblohy představovali také Sumerové, Babyloňané, Asyřané, Peršané, Féničané a národy v severní Asii. Odtud se patrně představa medvědice přenesla k indiánům do Severní Ameriky. V hinduistické mytologii představovalo sedm nejjasnějších hvězd souhvězdí sedm mudrců a říkalo se jim Saptarshi Mandalam.
Honicí psi
Staří Egypťané považovali hvězdy α – alfa – a β – beta – Canum Venaticorum za součást souhvězdí se jménem Anu, které představovalo boha oblohy Hora.
Vlk
V čínské astronomii patří většina hvězd v souhvězdí Vlka do souhvězdí Qiguan, jednoho z největších souhvězdí s 27 hvězdami. Hvězda α – alfa – Kakkab představuje generála kavalerie, hvězda ξ – ksí – komorníka a hvězda ψ vojenského lékaře. Spolu se sousedními souhvězdími Kavalerie, Infanterie a Bojové vozy tvoří toto souhvězdí na obloze vojenskou oblast.
Astronomický popis jednotlivých souhvězdí.
V příbězích se vypráví o těchto souhvězdích: Velká medvědice (Ursa Maior), Malý medvěd (Ursa Minor), Vlk (Lupus), Pastýř (Bootes), Honicí psi (Canes Venatici). Na níže uvedených mapách, které znázorňují hvězdnou oblohu v dubnu a červenci, mají pojednávaná souhvězdí tyto zkratky: Ursa Maior – UMa, Ursa Minor – Umi, Bootes – Boo, Canes Venatici – CVn.
Mapy vypracoval Thomas Baer, šéfredaktor švýcarského časopisu Orion
Souhvězdí Velké medvědice – Ursa Maior – Uma
Velká medvědice je třetím největším souhvězdím na obloze. Větší jsou jen souhvězdí Hydra a Panna. V Evropě je známé spíše pod názvem Velký vůz, ačkoliv toto označení patří ve skutečnosti jen části celého souhvězdí, tzv. asterizmu (skupině hvězd tvořící charakteristický obrazec). Velký vůz je tvořen sedmi nejjasnějšími hvězdami Velké medvědice. V Americe říkají těmto sedmi zářivým hvězdám Velká naběračka. Největší část souhvězdí Velké medvědice je takzvané cirkumpolární souhvězdí, to znamená, že nikdy nezapadá za obzor. Ve střední Evropě je nejlépe vidět od března do července. Těleso Velkého vozu tvoří bedra medvědice, oj vozu je ocas a hvězdy vycházející od vozu směrem k souhvězdí Lva jsou nohy medvědice.
Na oji vozu/ocasu medvědice leží jedna z nejznámějších dvojhvězd Mizar/Alcor (z). Jasnější Mizar se již v malém dalekohledu ukáže jako dvojhvězda a navíc je každá z těchto tří hvězd sama dvojhvězdou – jde tedy o systém 6 hvězd.
Velký vůz je dobrým ukazatelem cesty po dalších souhvězdích: Pokud prodloužíte oblouk oje směrem na jih, narazíte nejprve na jasnou hvězdu Arcturus v souhvězdí Pastýře a poté na hvězdu Spica v souhvězdí Panny. Pokud vzdálenost mezi oběma hvězdami zadního vozu prodloužíte asi pětkrát severním směrem, narazíte na Polárku.
Velká medvědice sousedí se souhvězdími Drak, Žirafa, Rys, Malý lev, Lev, Vlasy Bereniky, Honicí psi a Honák.
Autorem mapy je Petr Scheirich z České astronomické společnosti
V souhvězdí Velké medvědice jsou tyto hvězdy (v závorce je vždy překlad arabského názvu hvězdy):
α – alfa – Dubhe (medvědice) – magnituda 1,79, vzdálenost od Země ve světelných letech 124, spektroskopická dvojhvězda
β – beta – Merak (slabiny) – magnituda 2,37, vzdálenost od Země ve světelných letech 80
γ – gama – Phecda (stehno) –magnituda 2,44 vzdálenost od Země ve světelných letech 83, hvězda emisní čáry
δ – delta – Megrez (kořen ocasu) – magnituda 3,32 vzdálenost od Země ve světelných letech 81
ε – epsilon – Alioth (tlustý ovčí ocas) – magnituda 1,77, vzdálenost od Země ve světelných letech 83, proměnná hvězda
ζ – zéta – Mizar (plášť nebo pás) – magnituda 2,27, vzdálenost od Země ve světelných letech 86
80 – Alcor (vraník) – magnituda 4,01, vzdálenost od Země ve světelných letech 82
η – éta – Alkaid (vůdce, velitel) – magnituda 1,86, vzdálenost od Země ve světelných letech 104
ξ – ksí – Alula Australis – proměnná hvězda, magnituda 3,79, vzdálenost od Země ve světelných letech 29
Souhvězdí Malého medvěda – Ursa Minor – UMi
Malý medvěd je velmi malé souhvězdí a známe je spíše pod názvem Malý vůz. Malý medvěd se otáčí kolem severního pólu, patří proto mezi obtočnová neboli cirkumpolární souhvězdí, která na obloze vidíme po celý rok. Malý medvěd obsahuje pouze tři jasné hvězdy, a to Polárku, Kochab a Pherkad. Nejjasnější a nejznámější Polárka (Polaris – a) leží nad severním pólem, a proto v minulosti sloužila námořníkům jako navigace. Protože „ukazuje“ sever, je známá také jako Severka. Skládá se tří hvězd a mění svou jasnost, jelikož patří do skupiny tzv. proměnných hvězd cefeid. Tyto hvězdy pravidelně mění svůj objem, smršťují se a zase zvětšují.
V důsledku gravitačního působení Slunce a Měsíce na Zemi, která není přesně kulatá, neukazuje zemská osa v prostoru na pevný bod, ale chová se jako kymácející se roztočená káča. Tento precesní pohyb Země v průběhu tisíciletí posouvá polohu severního nebeského pólu. Přibližně za 12 000 let bude zemská osa směřovat ke hvězdě Vega, hlavní hvězdě v souhvězdí Lyry. Za 25 725 let (tzv. Platónský rok – doba, za kterou průsečík zemské osy s nebeskou sférou vykoná uzavřený okruh kolem pólu ekliptiky) Polárka zase pomyslně vystrčí Vegu a bude zářit jako nejsevernější hvězda nad severním pólem. Malý medvěd sousedí se souhvězdími Drak, Žirafa a Kefeus.
Autorem mapy je Petr Scheirich z České astronomické společnosti
V souhvězdí Malé medvědice jsou tyto hvězdy (v závorce je vždy překlad arabského názvu hvězdy):
α – alfa – Polaris (Polárka) – magnituda 2,02, vzdálenost od Země ve světelných letech 433, cefeid, dvojhvězda
β – beta – Kochab (severní hvězda) – magnituda 2,08, vzdálenost od Země ve světelných letech 131
γ – gama – Pherkad (tmavší z obou telat) – magnituda 3,0, vzdálenost od Země ve světelných letech 487
δ – delta – Yildun – magnituda 4,34, vzdálenost od Země ve světelných letech 172, dvojhvězda
ε – epsilon – magnituda 4,21, vzdálenost od Země ve světelných letech 304, proměnná hvězda
ζ – zéta – magnituda 4,27, vzdálenost od Země ve světelných letech 369, proměnná hvězda
η/19 – éta – magnituda 4,95, vzdálenost od Země ve světelných letech 97, optická dvojhvězda
Souhvězdí Vlka – Lupus – Lup
Vlk leží mezi souhvězdími Štíra a Kentaura, která jsou velmi výrazná a Vlka zastiňují. Toto souhvězdí zde lze pozorovat jen neúplně – v jarních měsících vystupuje velmi nízko nad obzor jen jeho severní část a v ní se nenacházejí žádné výrazné hvězdy. Nejjasnější hvězda celého souhvězdí (α – alfa – ) září o poznání méně než například hvězdy ve Velké medvědici. Souhvězdí Vlka sousedí se souhvězdími Štíra, Vah, Kentaurů, Kompasů a Vlčice.
Autorem mapy je Petr Scheirich z České astronomické společnosti
Hvězdy v souhvězdí Vlka:
α – alfa – magnituda 2,29, vzdálenost od Země ve světelných letech 464, cefeid
β – beta – magnituda 2,68, vzdálenost od Země ve světelných letech 383
γ – gama – magnituda 2,77, vzdálenost od Země ve světelných letech 421, strektoskopická
dvojhvězda
δ – delta – magnituda 3,19, vzdálenost od Země ve světelných letech 884, cefeid
ε – epsilon – magnituda 3,37, vzdálenost od Země ve světelných letech 512, strektoskopická
dvojhvězda
ζ – zéta – magnituda 3,41, vzdálenost od Země ve světelných letech 117, dvojhvězda
η – éta – magnituda 3, 41, vzdálenost od Země ve světelných letech 442
κ – kappa – magnituda 3,7, vzdálenost od Země ve světelných letech 180, dvojhvězda
Souvězdí Pastýře – Bootes – Boo
Souhvězdí Pastýře znali již staří Sumerové před 3000 lety. Je třináctým největším souhvězdím na obloze. Můžeme ho pozorovat od ledna do srpna, nejlépe na přelomu jara a léta, v červnu a červenci z něj vylétají meteory. Najdeme zde krásné vícenásobné hvězdy, zejména Arcturus, nejjasnější hvězdu severní oblohy a třetí nejjasnější hvězdu celé oblohy. Arcturus patří mezi oranžové obry a byla pravděpodobně první hvězdou, kterou pozoroval dalekohledem během dne Jean-Baptiste Morin v roce 1635. Průměr hvězdy dosahuje 26násobku Slunce, její svítivost je 210x větší než Slunce a povrchová teplota činí 4000 °C. Společně s hvězdou Spica v souhvězdí Panny a s hvězdou Regulus v souhvězdí Lva tvoří jarní trojúhelník.
Souhvězdí Pastýře někomu připomíná kornout zmrzliny, jiní zase říkají, že vypadá jako papírový drak, v jehož dolní špici leží Arcturus. Podle mytologie souhvězdí představuje pastýře, který drží na šňůře dva honicí psy.
Latinský název souhvězdí Bootes vznikl složením dvou slov, a to slova „boos“, což znamená býk, a slova „teo“, což znamená pohánět. Bootes tedy můžeme interpretovat jako poháněč volů. Souhvězdí se nachází daleko od Mléčné dráhy, takže v něm nenajdeme moc otevřených hvězdokup a mlhovin. Souhvězdí Pastýře sousedí se souhvězdími Velká medvědice, Honicí psi, Hvězdy v souhvězdí Pastýře (v závorce je překlad arabského názvu hvězdy):
α – alfa – Arcturus (strážce medvědice) – magnituda 0,05, vzdálenost od Země ve světelných letech 37
β – beta – Nekkar (pastýř) – magnituda 3,52, vzdálenost od Země ve světelných letech 225
γ – gama – Seginus – magnituda 3,02, vzdálenost od Země ve světelných letech 87, proměnná hvězda
δ – delta – magnituda 3,49, vzdálenost od Země ve světelných letech 122
ε – epsilon – Izar (pelerína) – magnituda 2,39, vzdálenost od Země ve světelných letech 203, dvojhvězda
η – éta – Muphrid (osamělý kopiník či jednotlivý jezdec vybavený kopím) – magnituda 2,68, vzdálenost od Země ve světelných letech 37
dvojhvězda
μ – mí – Alkalurops (pastýřská hůl) – magnituda 4,3, vzdálenost od Země ve světelných letech 113, dvojhvězda
Ilustrace z Celestial Atlas (1822) od Alexandra Jamiesona.
Souhvězdí Honicích psů – Canes Venatici – CVn
Souhvězdí Honicích psů zavedl koncem 17. století polský astronom Johannes Hevelius. Souhvězdí kulminuje na obloze v dubnu o půlnoci. Souhvězdí je ve střední Evropě cirkumpolární. Obsahuje jen jednu jasnější hvězdu Cor Caroli, což znamená Srdce Karlovo. Hvězdu pojmenoval anglický astronom Edmund Halley na počest anglického krále Karla II. Hvězda údajně zvýšila svou jasnost při příchodu tohoto panovníka do Londýna v květnu roku 1660. Dále je zajímavá hvězda Asterion, která je dvojníkem našeho Slunce – tak jak vidíme dnes Asterion, viděli bychom od něj, tj. ze vzdálenosti 27 ly, Slunce. Planety bychom samozřejmě neviděli, byly by příliš slabé a blízko Slunce. Další název hvězdy Chara je řecké slovo a znamená radost. Leží jižně od Velké Medvědice a sousedí s Pastýřem, který má tyto vodicí psy na vodítku.
Hvězdy v souhvězdí Honicích psů:
α2 – alfa – Cor Caroli (lat.) (Karlovo srdce) – magnituda 2,88, vzdálenost od Země ve světelných letech 115, proměnná hvězda
β – beta – Chara (gr.) (radost) – magnituda 4,25, vzdálenost od Země ve světelných letech 28, spektroskopicá dvojhvězda
Zařazeno v kategorii Hvězdná obloha, Postřehy, Povídky