Literární web Sůvička
Jaroslav Vrchlický
redakce
Vánoce
HLAS ZVONŮ TÁHNE NAD ZÁVĚJÍ,
KDES V DÁLCE TIŠE ZANIKÁ;
DNES VŠECKY STRUNY V SRDCI ZNĚJÍ,
NEB MLADOST SE JICH DOTÝKÁ.
JAK STROM JEN POHNE HALUZEMI,
HNED STŘÁSÁ LEDNÉ KŘIŠŤÁLY,
RAMPOUCHY ZE STŘECH VISÍ K ZEMI
JAK VARHAN VELKÉ PÍŠŤALY.
ZEM JAK BY LILIEMI ZKVĚTLA,
KAM SNÍH PAD, TAM SE ZACHYTIL;
BŮH ÚSMĚV V TVÁŘÍCH, V OKNECH SVĚTLA,
A V NEBI HVĚZDY ROZSVÍTIL.
A STARÉ PÍSNĚ V DUŠI ZNĚJÍ
A S NIMI JDOU SNY JESLIČEK
KOL HLAVY MÉ, JAK VE ZÁVĚJI
HLAS TRATÍCÍCH SE ROLNIČEK.
MŮJ DUCH ZAS TONE V BLAHA MOŘI,
VZDECH SRDCEM TÁHNE HLUBOCE,
A ZVONY ZNĚJÍ, SVĚTLA HOŘÍ –
Ó VÁNOCE! Ó VÁNOCE!