Jiří Žáček Ochotnická

10. března 2026, Eva

Všichni máme roli

ve hře všehomíra

v tragikomedii osudu

Jsme jen ochotnici

absolutní šmíra

Utržíme leda vostudu

Režisér je namol

Nápověda není

Herci marně loví zbytky vět

Kdo má skončit v hrobě

a kdo ve vězení?

Komu padne k nohám cely svět?

 

Kdybysme tak měli

nápovědní budku

naše hra by měla spád i lesk

To by se to hrálo

Och jé můj ty smutku

Měli bysme nárok na potlesk

 

Kulisy se hroutí

Pletou se nám role

Děj už je jen hříčkou náhody

Výsledek si každý

přečte v protokole

kdo z nás vlastně vyhrál na body

 

Všichni jsme jen herci

mizernýho kusu

Dohrajeme ho jen ze zvyku

Kdo by chtěl stát stranou

a jen držet pusu?

Nejhorší je sedět v publiku

 

Kdyby tak měl život

nápovědní budku

naše hra by měla lesk i spád

To by se to žilo

Och je můj ty smutku

Mohli bysme v noci klidně spát

 

Z knihy Vy mně taky, vydalo nakladatelství Šulc a spol. v roce 1999.

 

Zařazeno v kategorii Nezařazené, Poezie, Postřehy, Půjčovna myšlenek