Literární web Sůvička
LONDON – Katedrála sv. Pavla
Eva
Druhý den – 17. března 2023
St Paul's Cathedral
Když jsme dorazily ke Katedrále sv. Pavla, pořád pršelo a na nějaké velké okukování zvenčí to nebylo. Udělala jsem pár „ubrečených“ nijak zvlášť povedených fotek.
Rozhodly jsme se, že když už jsme tady, podíváme se dovnitř. Prošly jsme detektorem, zaplatily vstupné (25 liber) a vyfasovaly audioprůvodce. Nastavila jsem si ho na němčinu. Stručně, co jsem se dozvěděla: Katedrála sv. Pavla je kostelem anglikánské církve (Jen malá poznámka: seriál Tudorovci skvěle vypráví, jak se Jindřich VIII. zasloužil o vznik anglikánské církve, aby se mohl rozvést s katoličkou Kateřinou Aragonskou a vzít si Annu Boleynovou. Navíc ho hraje úžasně charismatický Jonathan Rhys Meyers.) Původně zde stál v 7. stol. dřevěný kostel, ten vyhořel, pak 200 let stavěli další chrám, tentokrát z kamene, který částečně také vyhořel, ale nakonec byla stavba ve 14. stol. dokončena. V 16. století za vlády Jindřicha VIII., nepřítele katolíků, byl interiér chrámu značně poničen. Chrám měl 149 m vysokou věž (druhou nejvyšší v Evropě), kterou zničil úder blesku, což bylo považováno za projev božího hněvu. Velký požár roku 1666 zničil i tento chrám a na jeho místě se začala stavět zcela nová katedrála. Jejím architektem byl Christopher Wren. Ten se nechal inspirovat hlavně italskými mistry, proto katedrála tak připomíná Baziliku sv. Petra v Římě. Katedrála sv. Pavla je jediným barokním kostelem v Anglii. V době jejího vzniku mnozí proti této podobě stavby protestovali, protože bylo vžité, že katedrály jsou v gotickém stylu.
Žádné fotky z vnitřku katedrály jsem nepořizovala. Sice zde nebyla žádná cedule, že je zakázáno fotit, ale přišlo mi blbý tam pobíhat s foťákem a cvakat jednu fotku za druhou. Že bych tím celý svatostánek tak nějak znesvětila. Katedrála má hlavní loď, tři kaple a také zpřístupněnou kryptu s hrobkami a sarkofágy. Jsou zde kromě jiných pochováni Arthur Wellesley, 1. vévoda z Wellingtonu, Horatio Nelson a kardinál Wolsey.
Vylezly jsme na 108 m vysokou hlavní věž. Nahoře na ochozu kupole se nám Pánbůh odměnil, zarazil déšť a vyčaroval krásnou modrou oblohu. Byly jsme naprosto unešeny. Výhledy z katedrály jsou fantastické. To už jsem vytáhla foťák a fotila a fotila. Tak aspoň malý výběr
Mrakodrap The Shard je 310 m vysoký, navrhl jej italský architekt Renzo Piano, je sedmou nejvyšší budovou v Evropě, nejvyšší budovou ve Velké Británii a turistická vyhlídka ve výšce 224 m je tím pádem nejvýše položenou rozhlednou v celém Londýně. Mrakodrap má 95 pater a 36 výtahů, jsou zde byty, kanceláře a hotel. Začal se stavět v roce 2009, dokončen byl v roce 2012. Majoritním vlastníkem mrakodrapu je emirát Katar (95%).
V podzemí katedrály jsou také toalety, bufet a východ. Daly jsem si tu malé občerstvení – mrkvový dort, byl výborný, kafe a colu – a vyrazily dále, konkrétně na stanici metra, abychom se přemístily k Toweru. Zde se nám stala ta příhoda, že jsme omylem vlezly do jiné soupravy, dojely do Whitechapelu a to, co bychom šly po nábřeží půl hodiny pěšky, jsme jely hodinu a půl metrem. Ale to nám nevadilo, cestování londýnským metrem je v pohodě. Viděla jsem tu zajímavé týpky, některé jak vystřižené z Trainspottingu, ale neodvážila jsem se je fotit. Příště tedy Tower a Tower Bridge.
Zařazeno v kategorii London, Postřehy, Reportáže, cestování