Literární web Sůvička
Pozlacený věk (The Gilded Age)
18. června 2026, Eva
Dobročinnost v našem světě slouží dvěma cílům. Prvním je vybrat peníze pro chudé, což je vcelku dobrá věc, a druhým je poskytnout žebřík lidem, kteří po něm vyšplhají tam, kam nepatří.
Tihle lidé… když zavřete dveře, vlezou oknem. Když zavřete okno, spustí se komínem. Nikdy se nevzdají.“
Nebyla jsem nadšená od roku 1865.
Nezajímají mě fakta, pokud odporují mému přesvědčení.
Jednat impulzivně znamená stát se rukojmím vlastního zesměšnění.
Láska málokdy přežije manželství
Tyto úžasné hlášky pronáší teta Agnes van Rhijn v podání Christine Baranski v seriálu Pozlacený věk (The Gilded Age), za kterým stojí slavný Julian Fellowes, tvůrce kultovního seriálu Panství Downton.
Pozlacený věk vypráví příběh Marian Brookové, které zemře otec, a ona se proto nastěhuje ke svým bohatým tetám do New Yorku. Děj se odehrává koncem 19. století v době hospodářského boomu a velkých ekonomických změn. Edison roku 1882 spustil svou elektrárnu na Manhattanu a slavnostně osvítil New York, který se tímto začal loučit s plynovými lampami. Stavěl se Brooklynský most – a my se mimo jiné dozvíme, že jeho stavbu po smrti původního projektanta Johna Augusta Roeblinga a po těžkém onemocnění jeho syna Washingtona Roeblinga dokončila Washingtonova manželka Emily Warren Roebling. Současně se budovala železniční síť po celých Spojených státech.
Proti sobě zde stojí „Staré peníze“, které představují zástupci konzervativní elity a starých aristokratických pořádků, jako jsou právě Marianiny tetičky Agnes van Rhijn a Ada Brook, a „Nové peníze“. Ty naopak reprezentují sousedé odnaproti – železniční magnát George Russell, jeho žena Bertha a další podnikatelé či dravci budující kapitalismus. Tito novodobí zbohatlíci se snaží za každou cenu proniknout do nejvyšší společnosti, která jimi opovrhuje.
Teta Agnes ve své pokrytecké morálce pohrdá naprosto všemi, kteří nemají patřičný společenský status a urozený původ. Zpočátku mi tato zkostnatělá a povýšená baba lezla na nervy, ale pak jsem si ji díky jejím vtipným a cynickým hláškám docela oblíbila. Nakonec ukázala i kladné vlastnosti: smysl pro spravedlnost, oddanost rodině, slušné jednání se služebnictvem a fakt, že nerozlišovala mezi lidmi černé a bílé pleti.
Bertha Russellová, ambiciózní a inteligentní dáma, která musí strpět mnoho urážek od newyorské smetánky, mi byla ze začátku sympatická a fandila jsem jí. Nakonec to byla ona, kdo založil v New Yorku Metropolitní operu (aspoň v seriálu, ve skutečnosti to byla Alva Vanderbilt), protože nadutí starousedlíci odmítli její členství v Akademii hudby. Postupně se z ní však vyvine kreatura a odporná intrikánka, která neváhá obětovat štěstí vlastních dětí, jen aby zakotvila v nejvyšší vrstvě. To se jí nakonec podaří, ale za cenu nejvyšší – za cenu ztráty lásky svých dětí i manžela.
Berthu Russellovou excelentně ztvárnila moje oblíbená herečka Carrie Coon. Poprvé jsem ji viděla v seriálu Pozůstalí (The Leftovers), který považuji za jeden z nejlepších mysteriózních fantasy seriálů, co kdy byly natočeny. Tam se sešlo úplně všechno: skvělý námět a příběh, vynikající herci a v neposlední řadě úžasná hudba, kterou složil Max Richter. Tento geniální (aspoň pro mě) skladatel se podepsal také pod hudbu dalšího výborného seriálu Geniální přítelkyně. Američanka Carrie Coon hrála i v seriálu Bílý lotos (The White Lotus), který mě také dost nadchnul. Asi proto je moje oblíbená, hraje v samých seriálových peckách.
No a tetičku Adu Brook, která je o dost empatičtější a citlivější než její sestra Agnes, si střihla neméně slavná Cynthia Nixon, nezapomenutelná Miranda ze seriálu Sex ve městě.
Co se týče výpravy, dobových expozic a reálií či rób a kostýmů, tak z toho čouhají staré i nové peníze. Dámy mají v každé scéně jiné nádherné šaty a New York 19. století vypadá věrohodně.
Zařazeno v kategorii Knihy, recenze, Postřehy