Září

Ty, sladký září! Jak je modré nebe
nad těmi vrchy, kde se barvy rodí!
Jdu zmaten vzduchem, jenž je plný tebe,
a chtěl bych plouti povětrnou lodí.

Tak zcela nízko nad lesy, jež mění
svou píseň zelení na píseň žlutí,
a v slunci tiše oddati se snění
o novém jaru, novém zahynutí.

I tak je dobře však na zemi něhy,
jež dovede tak krásně umírati
na chvíli, požár uhašený sněhy,
by znovu vzplála s jarem, jež se vrátí.

Již v lesích strání měď a zlato hoří,
koňadra u cest nepokojně hvízdá
v klid, jenž se snáší ze sivého boří
a v němž svou radost poslední teď hmyz dá.

Motýla zdvíhám létem znaveného
a zas ho pouštím na poslední květy;
ještě se těšit budem ze dne svého
já, cikády a ptáci, zvěř a květy…

Proč prchají však světle hnědé srny?
Můj krok přec tišší nemůže už býti.
Jsem tulák trochu rozedraný trny
a teplo zvířat chtěl bych pocítiti!

»» celý článek Stanislav Kostka Neumann

Ve středu 21. srpna 1968 jsem se probudila po osmé hodině. Bydleli jsme tehdy ve vile Aničce. V bytě panovalo podivné ticho. Po chvíli se ve dveřích objevila maminka celá ubrečená, přistoupila k mé posteli a oznámila mi, že do země vtrhli Rusáci s tanky. Zanedlouho po ní vešel do ložnice tatínek, právě se vrátil ze Škodovky, kde pracoval jako normovač. Oficiálně se fabrika jmenovala Závody Vítězného února, ale Hradečáci jí říkali Škodovka. Vyhrkl, že Rusáci se valí městem hlava nehlava, tanky a obrněné transportéry přejíždějí osobní automobily. Lidem, co nechali svá auta zaparkovaná na silnici, zbyly z vozidel hromady plechu a oči pro pláč. Pustil nahlas rádio, umístěné v ložnici na stolku. Prezident Ludvík Svoboda vyzýval občany ke klidu.

»» celý článek 21. srpen 1968