V šedesátých letech bylo v neděli zvykem se svátečně obléknout a vyrazit do ulic. I moji rodiče takto trávili nedělní odpoledne. Město žádné jiné povyražení nenabízelo, neměli ještě auto, aby mohli jezdit na výlety, a tak korzování v okolí Aničky se jevilo jako nejlepší zábava. Musím podotknout, že soboty byly pracovní a neděle byla jediným volným dnem v týdnu, kdy lidé měli příležitost obléknout si něco jiného než šaty do práce, a proto vytáhli ze šatníku to nejlepší, co měli. Naši aspoň určitě. Tatínek si vzal oblek a kravatu, maminka hodobožové šaty či kostýmek a k tomu lodičky, neboť pohodlnou vycházkovou obuv zásadně nenosila. Většina našich procházek směřovala do Jiráskových sadů.

»» celý článek 9 – Jiráskovy sady

V této kapitole bych vám ráda přiblížila služby v Hradci Králové z minulého století, které už neexistují, neboť nejsou potřeba, a také služby, které sic ještě existují, ale v trochu jiné formě. Podotýkám, že uvádím pouze to, co si pamatuji, a samozřejmě si nemohu pamatovat všechno.   

»» celý článek 8 – Bývalé služby v Hradci Králové