Trojitý Nelson – kapitola 1


6. prosince 2011, autor olda,



OLDŘICH PROKOP

TROJITÝ NELSON

 

I.

OČEKÁVÁNÍ

 

1.
V noci přituhlo a na kovově modré obloze začaly nadýchaně tančit vločky sněhu. Byla to první nadílka této zimy, což je na Vysočinu šestého ledna
velmi zvláštní. Vítr po suché silnici chvíli smetal ono krajkoví, ale za chvíli už obrysy věcí začaly splývat v novém, slavnostním hávu, do kterého se krajina převlékla z té umolousané šedi.
I noční ticho se ještě prohloubilo.
V příjemném teple pod starou peřinou měl Jakub pocit onoho sladkého, polovědomého bezpečí, které venkovní nečas jen prohlubuje, a tuto idylku ještě podtrhoval pravidelný tikot starých nástěnných hodin.
„Tak je Tří králů a ráno v devět se žením,“ problesklo mu hlavou a toto uvědomění narušilo ten pocit bezpečí, smysly se napjaly a dům najednou nebyl bezpečným azylem, ale na chvíli ukázal svou odvrácenou tvář.
„Je to narychlo,“ tvrdili mu známí i rodiče.
Po půl roce známosti!?
To se musí vrátit na úplný začátek.
Seznámili se před patnácti lety na jógovém táboře.
Ještě teď si naprosto jasně vybavuje Honzu. Kamaráda, doktora a akupunkturistu. Člověka, který józe jeden čas úplně propadnul a medicínu studoval také proto, že chtěl v budoucnu praktikovat spíše alternativní léčebné metody, ale mít k tomu ofi ciální požehnání dané titulem MUDr.
„Mám ještě jedno volné místo, tak pojeď s námi.
Nebudeš litovat!“
Jakub tehdy ještě nebyl vyrovnán s emigrací Věry. Žili spolu tři roky. Buď u něj ve „studentském pokojíčku“, nebo v jejím pronajatém bytě.
Jednoho dne odjela jako lékařka s lyžařským zájezdem.
Údajně na Chopok.
V den plánovaného návratu mu zazvonil doma telefon.
Vzlykavý hlas…
„Volám ti z Darmstadtu, včera jsem se provdala. Nemohu v ČSSR
žít…“
Za socialismu to bylo, jako kdyby zemřela…
Po letech se setkali…, ale to by byla moc dlouhá historka.
Až později se dozvěděl, že Alžběta byla po rozchodu se svým pražským přítelem, a tak jela na tábor zapomenout.
Rozuměli si.
Byla zvláštní.
Zamlklá, zasmušilá, přemýšlivá, a když se usmála, jako by roztála.
Byla jiná než všichni ostatní.
Něco je k sobě táhlo…
Jednoho srpnového večera šli za tábor pozorovat padající hvězdy. Modročerná letní noční obloha poseta třpytivými hvězdami. Krása a nedomyslitelné, jež ještě bylo znásobeno hlubokým údolím řeky a okolními lesy, které tvořily ideální místo pro pozorování.
Spatřili několik záblesků Leonidů a mezitím Alžběta vyprávěla o své vesnici, rodině, životě.
Hvězdy se jí odrážely v široce rozevřených očích…
Pocházela z pěti sourozenců. Čtyři sestry a bratr.
Ten ze zabil v jednadvaceti v autě a tato událost samozřejmě poznamenala celou rodinu. Byl to její nejbližší spojenec, jak říkala.
Tatínek, ročník jednadvacet, byl za války totálně nasazený ve Vlašimi. Tam v prachárně, několik pater v podzemí betonového bunkru, přehazoval dřevěnou lopatou střelný prach. Mísil dvě hromady.
Červenou a zelenou. Stačila jediná jiskra…
Taky tam prošedivěl…
Maminka je dcera cestáře, jehož původ sahá k nadlesnímu ze zámku v Telči. Již několik let je upoutána na invalidní vozík a pro zelený zákal téměř nevidí.
Tatínek s ní jezdí už celá ta léta po všemožných léčitelích…
A vyprávěla o průmyslovce v Jihlavě, technice v Brně, třinácti podnájmech po škole.
A vyprávěla a vyprávěla…
Do svého stanu se Jakub vrátil hodně po půlnoci a dlouho nemohl usnout a odpoutat od ní svoji mysl.
Byl jí mnohem blíž, než očekával.
Tábor skončil.
Našel papírek s jejím telefonem a vzkazem:
„Nemám ráda loučení.“






Zařazeno v kategorii Trojitý Nelson





Počet komentářů na “Trojitý Nelson – kapitola 1” - 4


    Eva   (6.12.2011 (22.09))

    Oldo, vítám Tě na Sůvičce. Dle stylu psaní odhaduji, že jsi zkušený a vyzrálý autor a dle náznaku 1. kapitoly odhaduji, že se jedná o román na pokračování. Těšíme se proto na další příspěvky.


    olda   (6.12.2011 (22.18))

    Ahoj a děkuji za milé přivítání. Máš pravdu, jedná se o text, který má cca 120 stran. A jsem už spíše trochu přezrálý :-D viz.www.moop.cz Měj se fajn!


    Eva   (6.12.2011 (22.23))

    Asi máš text upravený na formát A5, protože ti to nejde do krajů, zkus poslat A4. Ale není to nezbytně nutné, takto se to dá také dobře číst.


    Katka   (10.12.2011 (23.11))

    Ono je těžko něco komentovat,pokud je to na pokračování,dle mého. Je to jednoduchý,přehledný...i když představování aktérů na začátku je poněkud hrrr a zmatečné...Jakub...skáče hned na Honzu,pak emigrující Věra a šupem to bereš na Alžbětu...jinak styl psaní je úhledný...uvidíme co bude dál...



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička