Trojitý Nelson – kapitola 4


9. prosince 2011, autor olda,



Brzy ráno už stojí na spoře osvětleném venkovském nádraží. Na štítu budovy ještě prosvítá pod oprýskanou omítkou německý název vesnice. Rozespalost znásobuje sychravou mlhu, která proniká šatstvem až na kůži. Jako by si tam někde nad obzorem podávali ruku Bergmann s Vláčilem.

Bez úsměvu.

S pohledem těch, co už ví…

Jakub otočil hlavu tam, odkud očekával příjezd vlaku na Brno.

Střih!

Bergman s Vláčilem utekli…

Nad siluetou sila svítí rudá hvězda s torzem nápisu o radostných zítřcích. V konfrontaci s realitou tohoto rána je to mistrovský paradox.

Jakub se otřásl a pro zahřátí podupává do země. Nepomáhá to.

Oba už jsou jen v džínsách, svetrech a sportovních bundách. Svatební nádhera je sbalena v krosnách a Alžběta nese ještě košík s výslužkou.

Do práce.

Z dálky se ozve houkání vlaku a mlžný prostor protnou mohutné kužely světel rychlíku. Dvojice rudých světel na přejezdu bliká a řinčivý zvuk musí vzbudit celý kraj.

Ohlušující pískání brzd.

Klap, klap, klap…

Pravidelně naráží souprava do spojů kolejnic.

Klap, klap, klap…

Pravidelný rytmus a teplo v kupé jim zavírá oči… Alžběta usíná Jakubovi na rameni. Drží se za ruce, které teprve pár hodin zdobí stejné snubní prsteny.

Klap, klap, klap…

Naproti sedící děda se na ně spiklenecky směje bezzubými ústy a nezvyklá jiskra veselosti v očích jako by říkala: „Já vím svoje.“

Poslední myšlenka, která Jakuba zastihla, sám neví proč, byla na Kerouaca a jeho On the Road…

Neděle uběhla jako voda v té doposud nedefinovatelné změně. Oba ví, ale zatím se s tím pocitem nesžili. Jako herci, kteří si teprve zvykají na svoje role.

A ráno.

Do práce!

Jakubovi se během týdne změnil život zcela zásadně. Nejenže se včera oženil, ale před týdnem změnil zaměstnání.

Předtím denně vstával o půl čtvrté a trolejbusem a pak vlakem dojížděl do zaměstnání, které nejenže ho nijak nenaplňovalo, ale kromě toho, že mu sežralo veškerý čas, vydělával jen osmnáct stovek hrubého…

Tady ho to baví, ale je pod drobnohledem. Testují ho, jaký je.

Jaký je po stránce odborné.

Jaký po stránce lidské.

Co jeho rodinné zázemí?

Zapojí se do „party“, nebo bude potížista?

Ono stejně ty party z práce končí štípnutím píchaček a definitivně odchodem na nové pracoviště.

„Brknem si, sejdeme se, dej vědět…“ Kecy, kecy.

Jsou přikováni k veslům na jedné lodi a s pocitem party lépe snáší věci nepříjemné. Jo, když se otevře flaška, potom zajde do hospody, tak si řeknou, co si o sobě myslí, a druhý den se vyhýbají pohledy.

Ale pomine to a hurá proti proudu…

Moc si těchto věcí nevšímá. Naložili mu toho tolik na naučení, že jen listuje a listuje. Zeptat se bojí, aby hned úvodem nebyl pasován na blbce.

Doma mu Alžběta připravila nějaké vegetariánské jídlo. Potom skládal materiál na stavbu a pálil na zahradě staré střešní latě. Píchnul se do ruky o rezavý hřebík a hlasitě zaklel. Nevšiml si starého souseda pod bezovým keřem, který se tomu bezzubě smál a s křikem nahluchlých lidí volal: „Kubo, musíš si to pochcat, ať nedostaneš otravu!“

Večeře a pak labužnické protáhnutí ve vaně.

Klimbá mu hlava. Přesto nemůže usnout.

„Spíš?“ šeptá, ale Alžběta jen pravidelně oddechuje.

Vleze si k ní pod přikrývku a přitiskne se k ní.

„Dnes už ne,“ zamumlá v polospánku, „jsem hrozně unavená.“

I tak si Jakub připadá jako v pohádkovém světě.

Trošku mu to připomnělo dětství. Byl často u babičky, u které se v ložnici netopilo, a babička mu občas dýchala za krk a pod peřinu.

Tehdy, stejně jako nyní, cítil ten krásný stav, že ho má někdo rád.

Někdo, koho má rád i on, a nic na světě je nemůže ohrozit.







Zařazeno v kategorii Romány, četba na pokračování, Trojitý Nelson





Počet komentářů na “Trojitý Nelson – kapitola 4” - 2


    Eva   (10.12.2011 (21.47))

    No, to začíná to manželství pěkně, vegetariánské jídlo a bolí mě hlava pár dní po svatbě:-))).


    olda   (12.12.2011 (15.54))

    :-)))



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička