Trojitý Nelson – kapitola 12


28. prosince 2011, autor olda,




Je po svátcích…

Podnik hyne na úbytě.

„To za komunistů takový bordel nebyl,“ zazní občas jakoby rouhavě.

Ano, nové metody se starými vedoucími, kteří se zuby nehty drží

svých koryt, a potom to tak vypadá.

Mnoho bývalých komunistů se hájí: jen „u nich“ byli.

37

Museli, kvůli kariéře, kvůli dětem, kvůli, kvůli…

Jakuba napadlo, zda by tak obstál bývalý člen SS, který by se takto

hájil s vytetovaným číslem na rameni – třeba před židovskou obcí.

„To tak nemůžeš brát,“ kárali ho kolegové v hospodě.

A po sobě se dívali soucitně.

„Kuba už má popito…“

Nějak se mu to zdá všechno převrácené naruby.

Práce ho nikdy zvlášť nenaplňovala, ale nyní tam chodí s vyloženým

odporem.

A náhodou potkal spolužáka.

„Dáme kafe?“

„Pojď k nám, tam se to rozjíždí ve velkém stylu.“

A slovo dalo slovo.

Nikdo mu potíže dělat nebude a do měsíce může jít…

„Jen si běž, všude je chleba o dvou kůrkách,“ říká mu pan Bednář,

starý soustružník z dílny.

Je mistrem svého oboru, ale nikde už se neuchytí.

Je příliš starý.

Ví to a je stále víc zahořklý.

Zametá dílnu a uklízí po mladých dravých spolupracovnících,

kteří už se „odrodili“ a vidí se u jiných fi rem.

„Blbej dědek,“ slyší od nich Jakub často.

Neví, že tomu „blbému dědkovi“ nesahají ani po kotníky.

Odborně i lidsky.

A od roku 1935 je komunista a zůstal jím i nyní…






Zařazeno v kategorii Romány, četba na pokračování, Trojitý Nelson





Počet komentářů na “Trojitý Nelson – kapitola 12” - 1


    Eva   (29.12.2011 (15.13))

    Toto prožívala každá rodina, neboť v každé rodině byli nějací komunisti a "ti druzí".



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička