mluvím
24. ledna 2012, autor Aviem,
už jsme si všichni všechno řekli
kolikrát tam
i pozpátku
mám/nemám, chci/nechci, „prosím“ i „děkuju“ a.. „zmizni!“
co bude až nám dojdou slova
ticho
a tma
jako na samém počátku
a proto mluvím
volám
křičím..
potichu čekám na ohlas
malinký záblesk v prostoru
rozsvítí tichý chladný jas
posílám úsměv nahoru
žijeme
..někdy bez příkras
Zařazeno v kategorii
Poezie
Eva
(24.1.2012 (14.11))
Ahoj Aviem, vítám tě na Sůvičce. Ano, pořád musíme pracovat na tom, aby nám slova nedošla, abychom si pořád byli svým způsobem "vzácní", a to i za cenu, že budeme někdy "křičet". Hezky vyjádřené pocity. Když se tvá báseň náležitě recituje (právě díky grafické úpravě), je úžasná.
Katka
(24.1.2012 (21.40))
Souhlasím, báseň je úžasná jako celá Aviem.
Vážně, tady jde vidět ten proces zrání, že to není rychlokvaška, ale pěkně vypálená trnkovice a řádně uleželá. Koštuju!
:)
Aviem
(24.1.2012 (22.09))
huš!.. jedeš od téj trnkovice.. :p .. :)))))))))))))
fotoeva
(26.1.2012 (16.38))
Báseň je to překrásná,párkrát jsem si jí dala.
Eva
(9.2.2012 (18.22))
Přesunuji mezi Nejlepší
Přidat komentář
Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a