Jerome Klapka Jerome

10. února 2012, autor Eva,

Je opravdu zvláštní, jak je náš intelekt ovládán zažívacím ústrojím. Nemůžeme pracovat, nemůžeme myslet, když si to žaludek nepřeje. Diktuje nám naše vzněty, naše vášně. Po vejcích a slanině nařizuje: "Pracuj!" Po bifteku a po pivě přikáže: "Spi!" Po šálku čaje (dvě lžičky na šálek a nenechat stát déle než tři minuty) poručí mozku: "Teď vstaň a ukaž, co dovedeš. Buď výmluvný, buď moudrý, buď něžný. Pohlížej jasným okem na přírodu i na život. Rozepni bílá křídla myšlenky, vznes se jako božský duch nad svět, vířící pod tebou, a leť dlouhými řadami zářících hvězd k bránám věčnosti!"

Po buchtách řekne: "Buď tupý a bezduchý jako dobytek – buď tvorem bez mozku s okem bezvýrazným, v němž nezasvitne paprsek ani fantazie, ani naděje, strachu, lásky, ani života." A po koňaku požitém v dostatečném množství řekne: "Teď pojď, šašku, směj se a dělej kotrmelce, aby se tvoji bližní smáli – ukaž svým pošetilým žvaněním a nesmyslným blábolením, jak bezmocný blbeček je ubohý člověk, jehož rozum a vůle se utopily jako koťata v půl coulu alkoholu."

Jsme opravdu nejubožejšími otroky svého žaludku. Nesnažte se, přátelé, být mravní a poctiví. Dbejte pečlivě o svůj žaludek a krmte ho opatrně a moudře. Pak ctnost a blaženost zavládne ve vašich srdcích, aniž by bylo třeba ji namáhavě hledat, a stanete se dobrými občany, milujícími manžely, něžnými otci a ušlechtilými, zbožnými lidmi.

(z knihy Tři muži ve člunu)

Zařazeno v kategorii Půjčovna myšlenek

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a