Jarní očista


30. dubna 2012, autor Michal Potac,



Přichází jaro. První slunečné dny mne jako každý rok vyburcovaly udělat celkovou očistu našeho miláčka. Rozumějte automobil. Když jsem se podíval na svoji devět let starou octávii, které jsem věnoval dvanáct hodin čisté práce, byl jsem na sebe a také na ni patřičně pyšný. Na svůj věk vypadá skvěle. Tím, kdo radost neměl, byla moje žena. Nelíbilo se jí, že sobotní den jsem strávil leštěním plechové krabice a ne s ní a našimi dětmi. Když jsem ji pak hrdě vyzval, aby se šla na naši octávii kouknout, tak ten oslňující klenot, stojící před naším domem stroze ohodnotila: „Hezký,no.“ A vše završí jízlivým tónem: „A můžeš mi říct… co jsi jako na tom autě dělal celý den?“ Intonační důraz položila na časový údaj. Copak dvanáct hodin je celý den? Pánové, také se u vás doma shledáváte s takovým nepochopením?

Nechápu, jak může být má žena tak bezcitná vůči členu naší rodiny. Pravdou je, že když jsem odcházel udělat očistu na našem autě, dušoval jsem se, že vše bude hotovo za slabé dvě hodinky. Jenomže ono se to nějak protáhlo. Vysvětlím proč. Pro ženu a děti je automobil pouhým přepravním prostředkem, který je dopraví z místa A do místa B. Jediné co dokážou ocenit je, jak pohodlně a rychle budou tímto dopravním prostředkem přemístěni. A proto, čím dražší model, tím spokojenější žena.

Nyní už vím, proč se mě dříve moji kolegové z práce při pohledu na naleštěný auťák neustále ptali: „Ty asi nemáš děti, co?“ Na pořádek v autě jsem byl vždy pedant a jediného smítka byste v něm kdysi nenašli. Vnitřní, téměř sterilitu vozidla hbitě a nenávratně narušily nevyzpytatelné a absolutně neovladatelné subjekty – má žena, naše děti a pes. Při současném pohledu na svůj „bourák“ si kolikrát postesknu: Jakou jsi bývala krasavicí?

Stačilo dvouleté, společné ježdění na Moravu a miláček se změnil k nepoznání. Drobky na sedadlech a koberečcích jsou jen slabým odvarem postupné, ale za to nezvratné devalvace mojí milenky rodinou. Ale pojďme postupně.

Má žena. Nikdy si neoklepe nohy, když vstupuje do auta. Beru zpět, velmi často tak činí, pokud je v nástupním prostoru souvislá vrstva sněhu. Jindy však nikoli. A odkládací prostor ve dveřích? Myslím, že jej chápe jako synonymum pro slovo popelnice. Kdyby ten „odpad“ alespoň po každé jízdě vyhodila, ale to ne. Až se kolikrát divím, co v něm najdu. Papírové kapesníčky jsou standardem, obaly od sladkostí občasným jevem, neboť přeci drží dietu a třešničkou na dortu je rozteklý bonbón souvisle spojený s dálkovým ovladačem na dvd přehrávač. Nechápu.

Žena je však slabým odvarem našich dětí. I přes můj zákaz požívání jídla a pití ve vozidle, holdují sladkostem a limonádám o sto šest. To vše za tichého souhlasu mé ženy a větou odbytnou: „Miláčku, lepší pár drobků a ticho v autě, než čisté koberečky a zvučný doprovod našich dětí při cestování“. A šup a už jim ucpává pusinky oplatkou. A já jen mlčím pro klid v domácnosti. O upatlaných sklech od neustálého malování prstem a ukazování toho či onoho úžasného za oknem, tak o tom už ani nemluvím. Středový sloupek se prohýbá pod nánosem bahna, neboť si jej dcerka plete s úložným prostorem pro nohy a tapecírunk dveří připomíná mapu světa, vytvořenou šikovnými ručičkami mého synka. Nejlepší nátěrovou hmotou se jeví čokoláda střihnutá občasným ubrknutím či upadlou zmrzlinou.

Zdálo by se, že nejčistším prostorem bude kufr. Omyl. Ten má plně ve své gesci náš pes. Po jeho vysátí musím ihned měnit pytlík ve vysavači, neboť je plný kamení a psích chlupů. A to se nebavím o zadním skle, přes které nelze téměř nic vidět. Nevím, co obsahují psí sliny, ale dostat jejich stopy ze skla je silnou kávou i pro mistra Proppera.

A pak se žena diví, že je dvanáct hodin pro celkovou očistu našeho miláčka hodně času…. A taky už chápu své kolegy. Pravdou ovšem zůstává, že není nad poklidnou a našimi dětmi nerušenou jízdu na Moravu. Vše je otázkou volby kompromisu. Jen ta má plechová milenka za dva roky „rodinného soužití“ zestárla snad o deset let.







Zařazeno v kategorii Ostatní literatura





Počet komentářů na “Jarní očista” - 2


    Eva   (2.5.2012 (11.27))


    Uklidit auto po psovi a dětech dá pěknou fušku (kór když se spojí vylitá limonáda s psími chlupy). Na to může být i 12 hodin málo.

    Líbí se mi pasáž: Nyní už vím, proč se mě dříve moji kolegové z práce při pohledu na naleštěný auťák neustále ptali: „Ty asi nemáš děti, co?“

    Ta vystihuje vše.

    Já si taky myslím jako tvá žena, že auto je jen přepravní prostředek, ale vy chlapi to prostě máte nastavený jinak :-)))


    Eva   (2.5.2012 (11.28))

    Trochu mi to připomíná povídku od Felixe Holzmanna, občas ji opakujou v TV.



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička