Nalodění na ostrovy Flores 9.7.2012

22. srpna 2012, autor Ludek,

Ráno vstáváme dle večerního plánu v 7 hod. Kousek od nás je obchodní dům a Baruška si chce ještě pokoupit nějaké věci na loď. Navíc ještě musíme vybrat peníze na doplacení zájezdu. Obchodní dům nalézáme bez potíží, ale chvíli musíme počkat, protože otevírají až od 9 hod. Naštěstí je to jen chvilka.

Pak zacházíme do outdoorového krámku, kde si Baruška kupuje fleecovou mikinu. Na naše vychází na necelých 250 Kč. Oblečení je tu strašně levné. Časem uvidíme, jak je kvalitní.

Vybereme peníze, Baruška si koupí ještě pěkné žabky, nakoupíme jídlo na cestu a už se musíme vracet zpět do ubytka, protože se blíží půl dvanáctá. Jak jsme předpokládali, dlouhou dobu nic neděje. Je nám to trochu blbý i vůči ubytovatelům, že jsme tu tak dlouho, ale neřešíme to.

Krátce po 13 hod je tu pro nás bus. Nastupujeme úplně poslední. Barušku pošlou dozadu na pětku:-) a já mířím úplně dopředu na sedadlo vedle řidiče. Mám super výhled, kochám se krajinou a děsím se místní dopravy. Řidič neustále troubí a předjíždí, kde mu to doprava dovolí, plnou čáru vůbec neřeší a nezastaví ho ani červená na semaforu. Na červenou jsme projeli 3 křižovatky. Asi po hodině a půl zastavujeme a dostáváme oběd v krabičce. Poté dorážíme do přístavu, kde jsou připraveny na cestu tři lodě.

Kocábky starého data výroby asi 20 m dlouhé a 4 m široké. Posun lodě zajišťuje starý pekelně hlučný a dost vibrující dieselový motor. Batožiny máme ukryté v podpalubí, kam můžeme libovolně po odkrytí podlahy chodit. Je tam hodně cítit smrad z motoru. Paluba je celá zakrytá, což jsem rád, že zde bude během plavby stín. Kdo chce, může se slunit na přídi. Nad kajutou je vybudována plošina, kde je připraveno 15 míst na spaní. Koženkové matrace a tenká deka.

Z přístavu jsme vyrazili kolem 16 hod. Před 19 hod je večeře. Venku je tma a stále jedeme. Pokračujeme v jízdě až do 20 hod.

Dozvídáme se, že ráno ve tři opět vyrážíme. Cestují s námi i dva Češi a jeden Slovák. Našli se přes internet a vyrazili spolu objevovat Indonésii. Jsou to dva kluci a jedna holka. Ta je z nich nejvíce komunikativní a je fajn, že máme s kým pokecat. Druhý den se dozvídáme, že dělá reportérku v Černých ovcích na ČT.

Dáme si každý doušek třešňovice z Děčína a jdeme spát. Unavení usínáme a spíme celkem v klidu, dokud nás neprobudí nastartování motoru a vyrážíme na cestu. Celou cestu skoro nespím a Baruška také ne. Usínám až nad ránem, když jsme zastavili.

Zařazeno v kategorii Indonéský deník

Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a