Čekání na odlet – 18. – 19.2012


1. září 2012, autor Ludek,



18. 7.

Celou noc prší a tak máme strach, aby náš řidič cestu neodmítl. Po snídani si dáváme věci do auta, a když tam máme věci naložené, tak nám řidič sděluje cenu.
Prý to bude za 200 tis. na osobu. Kategoricky odmítáme. Po docela dlouhém dohadování jsme se domluvili na 170 tis. Vůbec nevíme, proč to tak hrotil, protože on do Labuan Baja jet potřeboval. Když jsem pak počítal spotřebu, tak ho cesta stála v benzínu 135 tis.
Snažil se jet celou cestu dost rychle, cesta byla samá zatáčka. Dlouhou 8 hod cestu jsme si krátili koukáním na filmy. Bylo to náročné, protože se člověku dělalo špatně. Vše klaplo dle časového harmonogramu a řidič nás vysadil před zarezervovaným hotelem.
Ubytovali jsme se a jako první jsme využili připojení k internetu. Bylo pomalé, ale bylo. Po sprše a vyřízení nejnutnějšího odcházíme do naší staré známé restaurace na večeři.
Cestou z večeře jdeme kolem pánského kadeřnictví. Napadne mě, že se nechám místním kadeřníkem ostříhat. V kadeřnictví pracovali samí chlapi. Stříhal mě mladý klučina, který operoval obrovským hřebenem a nůžkami vhodnými tak na stříhání trávy na zahradu 😉 Rozhodl jsem se ještě využít jeho služeb a nechat si zastříhat vousy. Trochu ho to zaskočilo, ale nelekl se a šel do toho. Po ostříhání mi molitanovou na první pohled špinavou houbou nanesl na ostříhaná místa nějaký bílý prášek. Pak následovala masáž krční páteře a protažení krčních obratlů. Trochu jsem se bál, když mi trhnul s hlavou, ale věřil jsem mu.
Celkový efekt hodnotím kladně. Malé připomínky mám k tomu, že mu bylo cítit z úst (naštěstí skoro vůbec nemluvil) a měl strašně dlouhé nehty. Dlouhé nehty tu mají ovšem všichni místní chlapi.
Cestou jsme vybrali peníze a šli do hajan. Před spaním ještě řešíme, jak to udělat s návštěvou orangutanů. Baruška má v e-mailu nabídku od jedné společnosti. Cena je dost vysoká, ale s ohledem na celkovou cenu dovolené se rozhodneme odepsat, že do toho jdeme. Vyzvednou nás prý na letišti a hned pojedeme na loď.

19. 7.

Ráno se probouzíme kolem 7 hod. Je tu slyšet hodně hluk z ulice. Po snídani si na recepci domlouváme dopravu na letiště. Na letišti máme být v 9:50, cesta má trvat 10 min, tak si objednáváme Bemo na 9:30.
V 9:15 se jdeme odhlásit z pokoje a pak platíme za dopravu. Až teprve teď se začíná objednávat Bemo. Tudíž přijíždí až v 9:45. Prostě se to tu neřeší.
Na letišti se odbavíme, vypíší nám ručně palubní lístky a čekáme na letadlo. V Denpasaru máme 30 min na přestup na jiný spoj do Jakarty. Letěli jsme s indonéskou leteckou společností Merpati. Měli jsme odlétat v 11:10. Ovšem letadlo nikde. Je nám jasné, že další letadlo nemůžeme stihnout.
Jdeme se ptát, jak to bude, a odpovědí nám bylo, že je vše OK, že se to nějak v Denpasaru zařídí.
B. pokračuje…. N
L. pokračuje…. Zkušeně se shuttle busem necháváme dovést až na konkrétní místo, které jsme během cesty zjistili. Kupujeme letenky na zítřejší let.
Pak jdeme do KFC na jídlo. Uvítáme trochu změnu oproti indonéským jídlům. I zde nabízí rýži, ale hranolky samozřejmě také 🙂 Baruška si dává burger s hranolkami a já kuřecí kousky s rýží.
Po jídle zjišťujeme, že je již hodně hodin a nemá cenu cestovat do města. Rozhodujeme se, že zůstaneme do rána na letišti. Chech in je od 5 do 6 hodin. Jdeme ještě na kafe a zákusek.
Poté si v odletovém terminálu vyhlédneme místo se zásuvkou a wifi připojením k netu. Je jasné, zde strávíme dnešní noc. Chceme se chvíli projít venku po terminálu, ale všude je hodně otravovačů a tak to po chvíli vzdáme a vracíme se zpět. V odletové hale je krásný klid. Nevýhodou je, že zde běží klimatizace naplno, tudíž je tu celkem zima a nejsou tu žádné židle. Zabrali jsme si místo u zásuvky, připojili notebook a chtěli brouzdat po internetu. Bohužel interntet nefunguje, tak nám volný čas vyplňují filmy.
Nefunkčnost internetu nám kazí plán odvolat prohlídku orangutanů. Cestou se nám to rozleželo v hlavě. Je to strašně moc peněz a shodli jsme se, že si to zařídíme sami i s rizikem, že to nemusí vyjít.
Po dvou filmech se chce Barušce spát. Po chvíli to vzdáváme a jdeme se ze studené podlahy přesunout do nedalekých křesel. Barušce ze dvou křesel připravím ležení a jdu si dát noční službu. Koukám na další film. Poté začínám rozkoukávat ještě jeden. V tom mi při pohledu na hodiny dochází, že je tu časový posun. V Jakartě je o hodinu méně.
Baruška se probouzí a tak si odskočím na WC. V hale není téměř žádný provoz a tak se dohodneme, že budeme spát oba. V křesle zalehnu batoh s doklady a krosnu si dávám pod nohy. Barušky batoh je zaklíněn mezi křesly.







Zařazeno v kategorii Indonéský deník





Počet komentářů na “Čekání na odlet – 18. – 19.2012” - 1


    Eva   (1.9.2012 (18.32))

    Baru, asi jsi tam zapomněla napsat, jak jste to vyřešili s tím letadlem:-))). Ale asi dobře, když deník pokračuje.



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička