Pangkalan Bun – 20.7. 2012


1. září 2012, autor Ludek,



V půl páté se probouzíme, nastává ranní hygiena, pak přesun na check in a odlet. Pangkalan Bun je menší město a tomu odpovídá i velikost letiště. Už když čekáme na zavazadla, nahánějí nás na prohlídku orangutanů.
Milosrdně jim lžeme, že nejsem Barbora Toth a jsme s Irska. Není jiná možnost dopravy a tak si najímáme taxík a jedeme se do města zaregistrovat na policejní stanici, abychom mohli navštívit orangutany.
Jedeme autem a znenadání nám řidič podává jeho mobil. Předám ho Barušce a na druhém konci je nějaký chlap, který nám nabízí prohlídku orangutanů. Udiveně koukáme.
Na policejní stanici to proběhlo rychle a přesunuli jsme se do vesnice Kumai, která je na řece a startují zde prohlídky orangutanů na lodi.
Cestou k bráně parku zastavujeme u známého z telefonu, vypisuje nám zde nabídku. Máme zájem o dvoudenní výlet s jednou nocí na lodi. Děkujeme, zatím nepřijímáme a jdeme na centrálu parku.
Zde si necháváme vypracovat další nabídku, která je o cca 2000 Kč levnější. Nechtěli jsme stravu na lodi. Uzavíráme s průvodcem dohodu, že dnes vyrazíme. Čas odjezdu je prý na nás, tak se domlouváme na 12. hod.
Necháváme si zde krosnu a jdeme nakoupit nějaké jídlo a dáme si oběd. Zanedlouho u nás zastavuje moped a muž na mopedu nám sděluje, ať jdeme do hotelu Aloha, že nám za dvě hodiny zavolá. Vůbec nechápeme, říkáme mu, že máme již dohodnutou prohlídku a on odjíždí.
S nákupem vod a pár sušenkami přicházíme o půl hodiny dříve do parku. Hlásíme se u obsluhy, že jsme připraveni vyplout. Obsluha nám sděluje, že náš průvodce odjel s jinou skupinou. Dost mě vytočilo, jak je to možné, když jsme uzavřeli dohodu, a tak jsem na ně nepříjemný.
Obsluha se velice omlouvá a je na ní vidět, že je jí fakt trapně. Průvodce prý odjel se skupinou, kterou měl dohodnutou z minulého dne. To prostě člověk nepochopí!
Vyšší nabídku od jiné společnosti nechceme akceptovat. Jsem znechucen a mám chuť se na to vyprdnout. Najednou se kolem nás začne motat další chlápek, který vidí, že nám to nevyšlo, a vnucuje nám další alternativy. Jsme znechuceni jeho chováním a vysokými nabídkami.
Nakonec jdeme zpět k obsluze a s její pomocí vymýšlíme jednodenní plán, který je skoro o 2000 levnější. Souhlasíme, dohodneme si čas zítřejšího ranního odjezdu. Pojedeme rychlým člunem.
Jdeme se ubytovat do hotelu Aloha. Asi největší humus, kde jsme bydleli. Nemají tu ani sprchy. Je ještě světlo, a tak se jdeme ven projít. Procházka je strašná, všude na nás pokřikují a z ampliónů řve nějaká muslimská modlitba.
Co nejkratší cestou se vracíme do hotelu, kde je to sice humus, ale soukromí. V pokoji je strašné horko. Hotel je na rušné křižovatce, hluk je tu z dopravy a je doprovázen jekotem modlitby.







Zařazeno v kategorii Indonéský deník



Počet komentářů na “Pangkalan Bun – 20.7. 2012” - 1


    Eva   (1.9.2012 (18.58))

    Mentalita typicky jižanská:-))))



Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička