Večer, když byly rozdány dárky, seděli jsme u stromečku – mívali jsme jedli, celou stříbrnou a třpytivou s lněnými ozdobami – a tatínek nám povídal o svém dětství. Na rozdíl ode mne a sestry, pražských dětí, měl Vánoce pestré. Ještě o Štědrý den ho dědeček švec posílal odvádět opravené boty po okolí, a pak tatínek poznával a vstřebával do sebe tu zasněženou poezii přírody, kterou známe z jeho kreseb. Nikdy si k nim nedělal skicu, kreslil z hlavy.
(z deníku Večerní Praha, 23. 12. 1987)