Jiří Žáček: Vlastenecká píseň k poctě velikánů

Stával pomník na náměstí,

zůstal po něm sokl,

hašteří se na něm vrabci,

značkuje ho čokl.

Celý zástup velikánů

na tom soklu stával

na pomníky u nás býval

vždycky velký nával.

Střídali se podle toho,

jak se časy mění,

tenhle skončil na smetišti,

tamten ve vězení…

Proč by na tom prázdném soklu

měla krákat vrána?

Kde je sokl, tam ať stojí

pomník velikána!

Hrdinové naší doby,

opanujte sokly!

Bez příkladných velikánů

by nám Češi zcvokli.

Přihlaste se, kandidáti!

Koho si vlast cení?

Ale fofrem, než vás doba

v liliputy změní!

(z knihy Vy mně taky)