Hook 02-06-13

Včera jsem byl u Kachny a Korábu, což je skvělá knajpa v Karlíně a slavilo se tam první výročí otevření, což značí, že je to hospoda mladá, nicméně funguje to tam dokonale, jelikož majitelé se staraj a Poutník teče proudem a je dobrej a lidi fajn a celý to je takový domácí a nestresující a já tem přišel lehce po páté a čekala tam na mne Barborka Zik a troch jsme kalili a jelikož jsme seděli strategicky, tedy těsně vedle stolku, na kterým bylo jídlo, tak jsme se cpali děsně a Bára je teď ve veganským módu, takže jak mi říkala, může max pět topinek s tatarákem, aby si nepřepólovala čakry, což stejně porušila, neb jich snědla sedm, akorát že Poutník je mocnej a všechno udrží pohromadě a vykládala mi storku vo Kanaďance z Kvíbeku, která se motala po Praze, jelikož ji okradli vo všechno a domotala se až k Báře, která ma charitativní sklony, neb četla Malýho Bobše a Řídících Márinku a Bára že jí pomůže a koupila jí pivo a ta Kanaďanka povídala, že děkuje, ale že ví, že jí do toho piva nasypala jed, smrtelnej a pak z ní vylezlo, jako z tej Kanaďanky, že prej doma udělala děsněj malér, protože odhalila spiknutí, tedy že Klingoni chtěli celou zeměkouli zničit, a pak se na ní usadit, a že ona tomu zabránila, a že po ní teď jdou emzáci a kanadský vozbrojený složky, a že má info, že je v bojové pohotovosti spešl jednotka německejch horskejch myslivců a Bára na ni koukala a pak jí dala nějaký prachy a poslala ji kamsi ke Karlínskejm tunelům a oddechla si, protože u těchhle kanadskejch sjetin fakt nevíte a třetí den jí volal kámoš, odněkud z Černýho mostu, jestli by mu Bára nepomohla, že má prej zaděláno na slušnej malér, jelikož jeho žena potkala jakousi Kanaďanku, údajně z Kvíbeku, ta že u nich teďkonc bydlí, jelikož přišla vo všechno a sleduje Star Trek ve smyčce, hlavu si omotala alobalem a nejde se jí zbavit a Bára zavěsila a kámoše si vymazala ze seznamu, protože tohle už je znamení, že se blíží něco děsně podivnýho a já tyhle psychostorky miluju, protože mne utvrzujou v tom, že sice jo, strachujem se o DPH a bědujeme kvůli HDP, ale pak jsou tady věci daleko mocnější, které nás nenápadně, ale děsně účinně formujou a ráno jsem stál na zastávce, čekajíc na gerontbus, a provazce deště bičovaly střechu zastávky jak vyspídovaná knuta a kolem projel kropicí vůz a já na něj volal „Loď ahooooj“ a řidič neodpověděl, protože chcalo tak, že sotva viděl na silnici, tedy sotva viděl, co kropí a já jsem rád, že se staraj vo čistotu a bezprašnost ulic za každýho počasí a teď jsem ve firmě a dal jsem si Voskovce, tedy dvanáct rozhněvanejch kafí, abych se probral (mám děsně chytrý slovní hříčky) a venku chčije neuvěřitelně, jeden je úplnej pokropenej kropič (další slovní hříčka) a přemejšlím, co budu dělat a asi napíšu pár stránek a pak se omotám igelitem a přesunu se Na půl cesty a tam si dám pivko a budu krz okno pozorovat zmoklej a utopenej park a budu poslouchat Leslieho Westa a Richarda Cheese a občas to proložím nějakým skáčkem, abych se probral a bude to fajn a jasně, dnes nikomu nenadávám, dnes nikoho neposílám do prdele, ale je neděle, je je den sváteční, je den, kdy bilancujeme šest dní právě uběhnuvších, tedy pokud je co bilancovat, je den, kdy se má rozjímat a dumat nad tím, jestli potopa světa bude okolo pátej odpolední, nebo až pozdějc a naproti v okapu se koupou holubi a cákaj na sebe a potápěj se a děsně si to užívaj a i když mne tím serou, musím se tomu tlemit, jelikož vono je venku tak neuvěřitelně hnusně, až je to krásný.

Tačvúd s Gekonem si ráno četli Dvacet tisíc mil pod mořem. Že se to prej bude hodit – vědět, jak přežít bez pevniny. No, doufám, že to nebude tak horký, tedy mokrý.

Bude chcát. Ještě asi dva měsíce, protože bylo hodně sucho. Je to děsně fajn.

To je vše.