Hook 29-07-13

Na obloze vidím po dlouhé době mraky, což je děsně skvělej pohled, neb mne ty vedra malinko ničej a jelikož je šance, že by mohly teploty spadnout o nějakých deset stupňů, tedy na přijatelných třicet, jsem natěšen a pln optimismu, tedy nevidím to tak černě, jako pisatel jednoho článku, ve kterém mimo jiné uvádí, že letos exekutoři sejmou dalších sto tisíc důchodců, protože sice tohle číslo nezpochybňuju, ale nic se nejí tak horký, každá mince má dvě strany a jak kdo komu ustele, tak bude ten druhej spát a já si myslím, že to důchodci přežijou, že to daj, dyť to sou naši předci, naše mámy, naši tátové, kteří, i když se dostanou do totálních sraček, vždycky pro nás budou mít vlídné slovo a pohlazení, protože prostě oni jsou takoví a obstavený normál důchody a invalidní důchody a majetky a všechno, ale co, dyť život přece není o mamonu, o honbě za penězi a navíc, i kdyby zakolísali, propadli pochybnostem a trudomyslnosti, můžou se zastavit, opřít o druhej pilíř, z kterýho sice maj hovno, ale aspoň vrhá stín, nadechnout se a zkusit vydržet do dalšího dne a to by jeden fakt blil, vaše velebnosti a nebudu tohle dál rozebírat, neb by to bylo na dýl, akorát si myslím, že ani omylem neplatí, že každej to má takový, jaký si to udělal a snad jen, docela mě fascinuje, jak je tohle těm poslaneckejm idiotům jedno, jak jsou ve smyku z toho, že maj jít k notáři a nechat si dát štempl, že ten podpis je fakt jejich, jak vo tom mluvěj a tiskový konference a plamenný projevy a já nevím co, kvůli jednomu posranýmu podpisu a tohle, ta armáda zexekuovanejch předků, kteří místo poklidnýho stáří o5 bojujou na Dukle, tohle je jim naprosto u prdele, což mi znovu a znovu dokazuje, že normál lidi jsou pro tyhle znamenitý tahouny míň než hovno na chodníku, protože oni se nezaobíraj takovejhlema maličkostma, podružnostma, ale viděj věci v celku, maj vize a v kanclu obraz s portrétem Šťastnýho zítřka a Džesika včera u Hooka povídal, že čet v jednom lékařském časopise, že člověk by měl pít ještě dřív, než pocítí první atak žízně, s čímž naprosto souhlasím, já i Mára, a možná bych jen dodal, že já piju i když mám pocit, že se do mě už nic nevejde, protože jeden nikdy neví, co druhej den bude a mimochodem, já to třeba mám dobrý, jelikož mám žízeň furt, permanentně, dobrá genetická výbava, pohyb na čerstvým vzduchu a tyhlety věci, ale jsou i tací, kteří na tom tak dobře nejsou, co jsou třeba i trošku marod a žízeň maj jen občas a ti, když by se řídili jen svým pocitem, tak by třeba celej tejden mohli prožít střízliví, což je představa strašidelná a je klika, že tohle de zvládnout celkem jednoduše, protože stačí dodržovat jedno primitivní pravidlo, tedy lejt vždycky, když mám chvilku volna, a pak se celkem nic nemůže stát a dnes musím utíkat, neb se toho hrne na jednoho moc a už bude čtvrt na devět a v jedenáct otvíraj Na půl cesty, tak aby mi něco neuteklo a snad jen poslední drobnost – jacísi vědci, už nevím odkud, zjistili, že láska na první pohled v reálu neexistuje, že je to mýtus, představa spisovatelů romantickejch příběhů, pomýlená vize zmatených filmařů, protože v reálu něco takového není a milí vědci, s tímhle děte do Průhonic, protože já když poprvý jako malé bejby spatřil půllitr, zamiloval jsem se okamžitě, na první pohled, drží mne to dodnes, jsem věrnej, nezahejbám a můžu s klidným svědomím prohlásit, že budu milovat, dokaď nezhebnu. Tak.

Tačvúd s Gekonem ráno ještě spali. Na sklenici cedulka Nerušit. Až se vrátím, tak se musím omluvit, že jsem tak třísknul při odchodu dveřma. Asi průvan.

Dnes bude líp než včera. Ne takovej hic a možná i bude chcát. Pondělí jak vymalovaný.

To je vše.