Najdu tu pravou?


5. srpna 2010, autor Eva,



Úryvek ze scénáře
 

Karel, Jirka a Radek jsou ve velké kuchyni s jídelnou. Ve zdi je zabudovaná spíž, která má 4 přihrádky pod sebou. Karel a Jirka se snaží do ní nastrkat poličky. Radek sedí na židli a tupě zírá před sebe. Karel vezme jednu poličku a snaží se ji vecpat úplně nahoru. Polička tam nepasuje.  
Karel:  „To je ňáký divný.“ Položí poličku na zem.
Jirka mu podává jinou poličku a říká: „Tahle.“
Karel ji vezme a strčí do spíže. Polička padne jak ulitá.    
Karel: „Jaks to poznal?“
Jirka: „Označil jsem si je, když jsem je vyndával. Je tu křivá zeď, každá je jiná.“  
Karel uznale pokývá hlavou: „Tobě to pálí, jak naší vládě.“
Jirka mu podává další poličku a Karel ji nasune pod tu první nejvyšší. Polička tam opět hladce vklouzne.
Karel:  „A proč je na týhle napsáno PD? To PH chápu, to je jako první horní, ale PD……?“
Jirka: „To není první horní, ale pravá horní a PD je pravá dolní.“
Karel ukáže na dvě zbývající ještě nezasunuté poličky: „A LH je levá horní a LD je levá dolní!?“
Jirka založí ruce před prsa a vítězoslavně prohlásí: „Přesně tak.“
Ozve se Radek, který stále sedí na židli:  „Jak můžeš mít levou a pravou, když jsou všechny pod sebou?“
Jirka: „To jo, ale pravé jsou vždycky horní a levé jsou vždycky dolní.“
Radek:  „Od kdy je to, co je napravo – nahoře a to, co je nalevo – dole?“
Jirka: „Odjakživa.“
Karel:  „Asi jen pro tebe.“
Jirka: „Moje babička to taky tak rozlišovala. Když šla nakoupit do obchodu vpravo od domu, tak šla do horního krámu a když vlevo, tak do dolního krámu.“
Radek:  „Když to bylo v kopci, to se dá pochopit.“
Jirka: „Tam byla lauter rovina.“
Karel řekne: „Udělám kafe.“ A popadne z poličky hrneček.
Radek:  „Ten si neber, ten je Lenky.“
Karel překvapeně:  „Ale ta tu už není.“
Radek smutně svěsí hlavu.
Karel:   „Promiň…“
Jirka: „Co ti ještě zbylo po Lence?“
Radek: „Proč?“
Jirka trochu jízlivě: „Abysme věděli, na co nesmíme šahat.“
Radek vzdychne, je vidět, že je myšlenkami někde jinde: „Už nic, jen ten hrneček.“
Karel: „Ta je velkorysá…“
Jirka: „Buď rád, že ses jí zbavil…  Harpagonky.“
Radek smutně: „Já nikdy nenajdu tu pravou.“
Jirka povzbudivě: „Vždyť toho po světě běhá!“
Radek řekne potichu a smutně: „Ale asi ne pro mě.“
Jirka: „Seznámím tě s kámoškou Lízy, exkluzivní matroš, je po mně celá žhavá.“
Karel:  „Líza nebo ta kámoška?“
Jirka suverénně: „Obě, to je úděl nás neodolatelnejch.“
Karel:  „A s kterou ty teda….?“
Jirka: „Přeci s Lízou, nemůžu se roztrhnout.“ (Řekne to stylem, jak je možné, že to Karlovi není jasné.)
Radek s nadějí v hlase: „Co dělá ta kámoška?“
Jirka: „Modelka.“
Radek nevěřícně zvolá: „Modelka!! Ty si myslíš, že o mě by stála modelka? O chudýho nezáživnýho profesora?“ (Výraz „o mě“ hodně zdůrazní.)
Jirka nechápavě: „Proč ne?“
Radek přesvědčivě: „Atraktivní zcestovalá ženská, která může mít, koho chce?!“
Jirka nezáludně a upřímně: „No právě, každej někdy ulítne.“
Karel chce zachránit situaci a rychle se do toho vloží: „To pro tebe není Radku, jen by sis zmlsal přirození.“
Do místnosti vejde Renata.






Zařazeno v kategorii Scénáře







Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička