Hook 15-01-14

Venda Chochol je skvělej týpek a i když mu není ani čtyřicet, dokáže se ohánět jako zralej a nezpovykanej prostenaloidní chlápek a von učil na českobudějovickým gymplu a plat nic moc a všude plno západního zboží a výlohy přetékající a pepsi v kanystrech a sachra a medovníku plný tácy a karvingový ski a umělohmotný skišu a horský bajky s uhlíkovejma vláknama a interenety a trekový pobyty v polabskej nížině a prostě lákadel moc a von neodolal a napučoval si postupně asi mega, vod takovejch těch charitativních organizací, co hlavně pučujou matkám samoživitelkám bez příjmu, bez majetku a bez budoucnosti, aby jim pak rozprodaly potomky na náhradní díly a Venda Chochol utrácel obezřetně, jelikož kantor není debil a kupoval jen věci potřebné, tedy ne třeba šunku vod kosti, co za dva dny pochoduje jak unavenej Yossarian, ale uherák, kterej vydrží o mnoho déle, kupoval zlatý šmuky ve slevovejch akcích v Lidlu, kupoval věci potřebný, veci nezbytný, jak vo nich píše pan King, utrácel z rozmyslem, čet u toho knihu Myšlením k bohatství, ukusoval z kuskusu a snil o špeditérské firmě složené z vembloudů, která by dopravovala zboží krz Saharu a málem už započal s výstavbou sedmi logistických center, na který měl domluvenej úvěr od České exportní banky (to je ta banka, jak tam sou dnes policajti, že se tam krade ve velkým), akorát že z toho sešlo, neb ty slíbený prachy nakonec čerpal jakejsi týpek, co chce rozjet výrobu Třebechovickejch betlémů v Taškentu a Venda Chochol dostal lano vod Kubiceho, protože Kubice prakticky celej život nedělá nic jinýho, než že hází lana, případně kosy a Venda Chochol dostal na starost kontrolovat hospodaření Ministerstva vnitra, protože jestli má někdo ponětí vo tom, jak se můžou prachy rozkutálet, tak je to Chochol a to by jeden blil, vaše velebnosti, kdyby to nebylo tak srandovní a právník Vendy Chochola řek, že jeho klient necejtí nějakej problém, jelikož ty dluhy a všechno vzniklo ještě před tím než na vnitro nastoupil a já sice nejsem žádnej informatik, logik, osvícenej renesanční myslitel, nejsem ani příliš chytrej, jelikož už třeba asi dvě hoďky vzpomínám, jak se dostanu z Pražskýho k Vystřelenýmu voku, neb tam mám dneska zajít a zatím jediný, co mi vyšlo je, že se tam dostanu taxíkem, nicméně i když sem takovej primitivní katatonickej stoick, co si dá brko a pak jen strnule sleduje, jak se přeskupují atomy v krystalických mřížkách, tak mě tahle argumentace přijde ve stejným levelu, jak kdyby pedofil nastoupil do mateřskej školy jako výchovnej poradce a bylo mu vyčítáno, že před rokem zprznil skautskej oddíl, kde využil toho, že kucka byly unavený po celodením chytání bobříků a von řek, že to takhle nejde posuzovat, že se to stalo dřív, tedy to s mateřsku školou nesouvisí a von to necejtí jako problém a náš stát je tak dokonalej, že sem fakt šťastnej, že tu můžu žít, že tu můžu fungovat, potácet se, usínat na lavičce v parku, probouzet se v zapomenutejch odstavenejch vagonech a vubec se dokonale realizovat a viděl sem klip, kde jakejsi drsnej šampónek, obdařenej Bohem a Přírodou pronikavou fistulí rapuje tak, že se mi zatli chodidla v pěsti a v tom klipu hraje pan Okamura a je to klip drsnej a šampónek rapuje, jak všechno rozseká a jak měl zachránit kamaráda a jak to nějak nestih a já byl dojatej a rozrušenej a už půl dne kvůli tomu chodím v tričku od Guesse naruby, který sem koupil v Holešovické tržnici za pětatřicet kaček a ani to nebylo v akci, protože furt přemejšlím o tom, jak může bejt někdo prvák debil a druhák na to bejt pyšnej, a až po několikahodinovém dumání mi vyšlo, že je to provázaný, že jedno souvisí s druhým, siamský dvojčata, Flóra a Fauna, Addams Family, tedy aby byl jeden na sebe pyšnej, musí bejt debil, protože když debil nejste, je vyloučený, abyste, při oné chytrosti, kterou ste obdařeni, dokázali bejt na sebe pyšní.
Tak.
Tyhle filosofický píčovinky mi jdou dokonale.
Tačvúd s Gekonem se mě ptali, jestli dnes od Voka přijdu jako vždycky. Řek sem, že asi jo. Nepamatuju, že bych kdy přišel s písní na rtech a tanečním krokem. Pokaždý to bylo s vyjeveným výrazem opuštěnýho losího mláděte, s ukradeným březovým polínkem v náručí a s rozbitejma kolenama, jelikož ulička u Božích bojovníků je kurevsky strmá.
Dnes bude tak jako včera. Divně a na hovno. Chcát bude, ale možná si toho ani nevšimnete.
To je vše.