Jak jsme zvládli chůzi na volno a zůstaň a další

No a můžeme se vrátit trochu v čase nazpět. Ono každý, kdo nás potkával, když jsem byl ještě štěně nezvedené, tak Tudy každý strašil a zasvěceně tvrdil, že jsem nevychovatelná, hyperaktivní a rvavá rasa. Tudy věděla z jiných zdrojů (jako Anímal planet a další), že jsem chytrý, živý  inteligentní druh. Tak sice měla obavy, jak to zvládne, pročetla co šlo, hodně si dala poradit od zkušenějších pejskařů. Na volno mi začala pouštět, nejdřív za potokem, kde je taková menší louka a nejezdí tam auta. To mi bylo kolem půl roku. Na dovolené mi taky pouštěla na volno, věděla, že v cizím prostředí jí roha nevezmu. Hlídal jsem si ji jako oko v hlavě. Po dovolené už mi věnovala víc důvěry a pouštěla mne i v polích a i tam kam jezdíme za Ali a Akim, to je u rybníků a v lesoparku. Vždy mi zavolala, když se jí zdálo, že jsem se moc vzdálil a to tak, že zavolala „Ke mně“, plácla dost důrazně rukou o stehno a já fakt přišel. Měla z toho radost a já odměnu v podrbání a pamlsku. Pak mi začala učit povel: „zůstaň“ . Posadila mi, klepla na čelíčko a řekla „zůstaň“, já na ni civěl a nechápal. Popošla, já za ní, otočila se, posadila mi a vše zopakovala a mračila se. Zopakovali jsme to několikrát, než mi došlo, že mám sedět a čekat. Jakmile jsem to udělal, šla kus dál, otočila se a pleskla rukou k noze. Ani to nemusela dělat, jen se otočila a zvedla ruku, už jsem vyrazil k ní, šťastnej, že mi tam nenechá. Za odpoledne jsme to sice zvládli, jenže to neznamená, že se to vždy povedlo dobře. Museli jsme to zkoušet víckrát, než se to vypilovalo  k obapolné spokojenosti. Pak samozřejmě následovali i další povely a při vycházkách mi je občas opakuje i dnes.Prý je opakování matkou moudrosti, to bych musel být už génius. Zatím základní výcvik jsme zvládli i bez cvičáku, navíc zvládnu i psí žebřík a kladinu, tak co ještě?