Darek Šmíd


25. května 2014, autor Eva,



 

Leonard Cohen zpívá v jedný písničce, že jestli je boží vůle taková, že by měl přestat zpívat, tak že zpívat prostě nebude. A jestli je boží vůle naopak taková, že zpívat má a to tak, aby vodevřel všechno pravdivý, co tady je, tak zpívat bude, protože kdo je on, aby se protivil boží vůli.

Ta písnička byla takovou Leonardovou rozmluvou s bohem v době, kdy se mu to všechno nějak votočilo posranym navrch. A zatimco mnohý další by si v takový mizérii hodili smyčku, Cohen udělal to, co by udělal každej správnej věřící chlápek – pokecal si o tom s tim nahoře. Protože, ruku na srdce, s kym chcete mluvit o věcech, který se týkaj života, smrti a všeho, co se odehrává mezi tim, když jste totálně a definitivně v prdeli?

Ta úvaha za tim Ptáčníka fascinovala. Jestli se mi dějou nějaký fakt blbý věci, dějou se mi proto, abych si toho přestal všímat a přebil to práškama, na kterejch je dneska závislá půlka republiky? Nebo se mi dějou proto, že se mi tim možná snaží někdo něco naznačit?

 

(z knihy Superpérák)

 

 







Zařazeno v kategorii Postřehy, Půjčovna myšlenek





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička