Stříbřité vlasy má má hlava stará,
vzpomínky odnáší mysl mou v dál,
vlaštovky tlumočí pozdravy jara,
květiny na louce dnes mají bál.
Z širého okolí ptáčci se slétli,
vesele zpívá mi teď jejich sbor,
písničkou jásavou srdce mi spletli,
smutky mé skulily se za obzor.
I když si na zádech nosím pár křížků,
ještě nenabírám k hřbitovu směr,
má duše básníka nabírá výšku,
okouzlen naslouchám tam hudbě sfér.
Nefandím mrzoutům, jsem z rodu smíšků,
ač život častokrát nezdá se fér.
Krásně ta slova hladí
Taky nefandím mrzoutům, ale veselým básníkům se stříbřitými vlasy:-))).
Díky, Ájo! I mé ruce to dovedou...:-)
Ač má mám hlavu grošovatou, nemám ještě duši svatou, než se mračit, to se rád budu na svět hezky smát!:-)
Lépe vyslovit to snad ani nešlo :-)
Mám tu Evu, Áju, Věrku, grácie tři vidím rád, klášter jistě nemám v merku, lepší je se milovat...