Matěj Novobilský: Postřehy z Ukrajiny


6. srpna 2015, autor redakce,



Ještě než jsem začal jezdit na Ukrajinu, hodně jsem se o tuto zemi zajímal a sledoval ji s nadhledem. Jsou určité síly, které vás tlačí jistými směry v životě a dávají podnět k tomu, abyste se rozhodli. Od běžných věcí – doleva/doprava, koupit to/nekoupit, nastoupit tam/nenastoupit… U mě to jistou dobu byl zájem o země bývalého Sovětského svazu. Časem jsem ale svůj zájem namířil k Ukrajině, protože je to země hodně podceňována. Po první návštěvě této země jsem ale objevil ten vytušený potenciál. A proč mne to sem tlačilo? Já nevím. Ale našel jsem si tu přítelkyni, se kterou už spolu sdílíme život nějaký rok. Něco mne do žlutomodré země tlačilo a nakonec i dotlačilo. Chtěl jsem se zaměřit na to, abych rozebral život Ukrajinců v naší zemi, což jsem taky udělal – napsal jsem knížku Nataša.

10346182_765383120206609_5697336114204216286_n.png_2

Jak však zapadají Ukrajinci do našeho (českého) života a naopak? Tak především na Ukrajině občas pociťuji zvýšený respekt k životu v ČR. Podle mnoha Ukrajinců je vše v Evropě takřka dokonalé, nekrade se u nás jako u nich, umíme vše vytáhnout do vyšších úrovní a hlavně náš sociální a zdravotní systém se o své občany postará nesrovnatelně lépe. Co se mentality lidí na Ukrajině týče, jsme sice Slované, ale přesto vnímám v něčem značné rozdíly. Lidé z venkova jsou přímočaří, jsou ochotní Vám pomoci a vzhledem k tomu, že mnoho Ukrajinců zažilo hladomor vržený velkým bratrem z Ruska, nebo o něm slyšeli z vyprávění, nesnesou tito lidé pocit, že vám nenabídli dostatek jídla. Ukrajinci jsou nejlepší hostitelé, jaké jsem kdy zažil.

 

V České republice žije silná komunita Ukrajinců. Co se mi na lidech z východu od Slovenska líbí? Že jsou pracovití a dokážou se rychle adaptovat klidně i ve zhoršených životních podmínkách. Ukrajinci jezdí do ČR za různými cíly – studium a práce. Podobnost jazyků jim nahrává do rukou poměrně dobré karty, se kterými tito lidé rozhodně umí hrát. Občas se však něco vymkne z rukou a malá turbulence v plánech neskutečně změní život všem zúčastněným.

 

Hlavní hrdinka příběhu Nataša přijíždí do Ostravy na popud své rodiny, aby zde vystudovala v oboru medicíny a kráčela tak ve stopách její dávno zesnulé matky. Mladičká a především krásná Ukrajinka cestuje z chudé vesnice Chomutec v Žytomyrské oblasti nedaleko Kyjeva vlakem, aby naplnila své sny o bílém plášti. Jak zrádně se vše může otočit proti vám, zjistí, když je na hlavním nádraží v Ostravě okradena o své věci včetně peněz. Neochota policie pomoci cizímu návštěvníkovi vyústí ve zranitelnost mladičké slečny, které pomoc nabídne zprvu sympatický a sebevědomý muž.

 

Vyčerpaná a unavená Nataša přijímá jeho návrh pomoci. A zde se začínají faktory otáčet proti ní. Dívka vychována prostým přístupem o důvěře a vzájemné toleranci však doplácí na rozdíl svého pohledu na život. Když jsi v nesnázích, my Ti pomůžeme, a jinak tu rovnici Nataša neviděla, proto souhlasila.

 

Muž zavedl Natašu do svého domu, kde se prezentoval jako bohatý a úspěšný člověk. Naivní dívčině vůbec nedocházelo, že by tento člověk mohl být pasákem žen. Nedocházelo jí ani, že by mohla mít problém s odchodem od takové bytosti. Nataša však neměla na vybranou a s jeho návrhem práce musela později souhlasit. Celá nejistota okolo její budoucnost přinutila mladou Ukrajinku přehodnotit plány a jediná věc, která pro ni byla prioritou, bylo vrátit se na Ukrajinu do svého domova. Nataša tak souhlasila s nabídkou a sešla se s prvním zákazníkem – Davidem.

 

Víme, že určité části života jednou skončí, a to nám dává dar, alespoň některým z nás, si jich vážit. Už nikdy se nemusí opakovat. Život je jako voda v děravé nádobě. Ta voda pomalu odtéká, až jednou odteče celá a život skončí. Pokud máš vedle sebe někoho, na koho se těšíš, když s ním nejsi, jako já se těším na svou ženu, až přijdu z práce,i když mě někdy strašně štve, život je rázem snadnější, delší a hlavně má svůj smysl. Každý má v sobě ideály, jak by měl vypadat jeho partner, co by měl mít za vlastnosti a podobně. Jenže když se v tvém životě objeví někdo, kdo dá tvému životu smysl, všechny tyto ideály, chlapče, roztrháš a vyhodíš do koše. Pokud tvým srdcem zacloumá nějaká ženská, a ta pro okolí není dost ideální, pro tebe bude ideální přes to všechno, protože ona je ta pravá, o kterou se musíš alespoň pokusit."

 

Nemalá část příběhu se odehrává u samotné brány Beskyd – ve Frenštátě pod Radhoštěm. Rozhodně jistý zájem věnuji i sociálním podmínkám v tomto městě, které pochopitelně platí takřka stejně i v jiných městech. Nataša za svou první práci v údajně nejstarším řemesle zamíří právě do malého města v malebné kotlině. V zajímavém rozhovoru oba mladí lidé zjišťují, že už něco zavinilo jejich vzájemné setkání právě na Ukrajině, a tak se oba do sebe zamilují.

 

Nataša se po návratu z Frenštátu pod Radhoštěm do Ostravy rozhodne k jisté věci – od svého pasáka odejít, nicméně nevěděla, že kdyby zvolila rovnou útěk, bylo by to lepší. Mocný muž rozhodně nesouhlasí a Natašu uváže do temného sklepa, kde krásnou Natašu mlátí. Jiskra naděje do temnoty přichází skrze praskliny v zabedněném okně a Nataša si konečně začíná vážit sama sebe.

 

„Chci se každý den probouzet vedle dívky, o které se mi v noci zdá. Chci ji sevřít ve své náruči, když si to bude přát. Chtěl bych dívku, která mě bude mít ráda takového, jaký jsem. Nejsem pohledný, nejsem svalnatý, ani bohatý, dokonce jsem už navíc bez práce. Chtěl bych dívku, se kterou půjdeme společně životem. Pro mě už všechny sny, které budou přicházet, například jednou, až zblbnu, si začnu hrát s vláčky, všechny sny budou jen ty malé."

 

Celý příběh, i když je smyšlený, má jednu hlavní podstatu k zamyšlení – máme právo využívat toho, kdo je slabší nebo se nemůže bránit efektivně? Nataša přijela do České republiky jako cizinka, krásná Ukrajinka, která si pouze chtěla splnit svůj sen – stát se lékařkou. Když se jí něco stalo, okamžitě toho někdo využil, aby z toho dostal svou část podílu. Pokud začneme vnímat i to, že například prostitutka z Ukrajiny měla své sny, třeba se nám vyklube úplně jiný obraz našeho pohledu.

Navíc sám věřím, že něco vyššího nám radí, co máme dělat nebo jak se máme rozhodovat. Tak nějak jsem to s tou Ukrajinou sám zažil 🙂

 

Více o knize:

 

http://natasa.xf.cz/

 

Recenze:

 

http://miluju-knihy.blogspot.cz/2015/05/rc-recenze-natasa.html

 

Můžete koupit zde:

 

http://www.palmknihy.cz/natasa-152488.html?___SID=U

 

 







Zařazeno v kategorii Knihy, recenze, Postřehy





Přidat komentář

Pro vložení komentáře je třeba být přihlášen/a




Copyright © 2010 Literární net Sůvička