Jak že to bylo se Sněhurkou?

No, tuhle jsme zase pokecaly a na přetřes přišla Sněhurka od vedle. Co se s ní nadělalo štráfků,i pohádku o ní napsali a ještě z ní udělali chudinku.

Kdepak, to žádná chudinka nebyla. Máma jí sice opravdu zemřela brzo, holce bylo málo,nějaké tři roky,ale táta si nehledal hned jinou,prostě vybíral,aby si sedla i s holkou a povedlo se. Ze začátku to bylo u nich fajn, jenže jak Sněhurka rostla a dostávala se do puberty, ve škole taky spolužačky si uměly přisadit,tak se začalo blýskat.

Sněhurce nebylo nic dost dobré,prudila tak, jak to holky v pubertě uměj a začala to hrát na tátovo city, že vlastně je chudinka a mámu ani nepamatuje. To byl skoro očistec. Maceška se snažila ji pochopit,ale zase nechtěla příliš rozmazlovat. Prostě to byl občas boj.

Jednou se holka zakoukal do kluka z party a doma udělala scénu,jak je nedoceněná a sbalila si pár hadrů a zmizla. Jasně, že ji hledali. Jenže víte jak se hledá mladá holka.

Parta ji vzala s sebou, jenže Sněhurka nikdy nebyla nikde pryč sama a teď jen valila oči. Oni ji vzali do hlavního města,kde se nevyznala a ještě do squotu. Jako zkušenost pro dospívající holku to byl teda zážitek. Když se ale o ni chtěli dělit všichni kluci a bylo jich sedm,tak přeci jen se ozval pud sebezáchovy a zdrhla.

Domů netrefila,stála na chodníku a nevěděla, co dělat. Naštěstí,ten její kluk ji měl rád a zmizel za ní.Dohnal ji na ulici a pomohl dostat se domů. Aby nebylo moc řečí,tak ji táta ve škole omluvil (bylo to naštěstí jen pár dní),s klukem ji nechal chodit a nakonec se to usadilo a maceška ji taky nenadávala,měla o ni strach a byla ráda,že se holka vrátila celkem v pořádku domů.

Takže nakonec vše dobré a ještě vznikla pohádka o Sněhurce.